Kateřina Jeřábková | Přibližuje budoucím učitelům svět žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a vede je k respektu, spolupráci a individuálnímu přístupu

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění. Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vojtech Regec i letos uděluje cenu Magister optimus 2026, která oceňuje nejlepší učitele a učitelky fakulty. O nominacích rozhodli studentky a studenti PdF UP, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou vyhlášeni 18. června 2026 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jednou z nominovaných je i Kateřina Jeřábková. Přečtěte si, jak přemýšlí o vzdělávání, co ji na práci se studenty nejvíce baví a co považuje za klíčové pro dobrou výuku!

Kdo je Mgr. Kateřina Jeřábková, Ph.D.

Kateřina Jeřábková působí od roku 2008 jako odborná asistentka na Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Na téže fakultě absolvovala magisterské studium učitelství anglického jazyka a speciální pedagogiky i doktorské studium speciální pedagogiky. Ve své profesní činnosti propojuje obě odbornosti – působila jako učitelka anglického jazyka na škole pro sluchově postižené v Hradci Králové a problematice vzdělávání osob se sluchovým postižením v cizím jazyce se nadále věnuje také jako lektorka v Centru podpory studentů se specifickými potřebami. Zde působí rovněž jako lektorka Feuersteinovy metody instrumentálního obohacování.

Součástí její odborné činnosti byl také půlroční výzkumný pobyt na University of Jyväskylä a účast v několika mezinárodních projektech zaměřených na inkluzi ve školství. Ve vysokoškolské výuce se zaměřuje především na úvodní disciplíny speciální pedagogiky v přípravě budoucích pedagogů a speciálních pedagogů a dále na surdopedii. 

Co je pro Vás ve výuce nejdůležitější a jak přemýšlíte o vzdělávání a práci se studenty? 

Především bych chtěla poděkovat za nominaci, která pro mě byla velkým překvapením, ale zároveň i velmi milým oceněním. Na naší fakultě působí řada pedagogů, kterých si vážím, a sama sebe nevnímám jako někoho výjimečného. O to více si této nominace cením jako zpětné vazby, že práce, která mě dlouhodobě baví, má pro studenty smysl. 

Když přemýšlím o své práci odborné asistentky, uvědomuji si, že má mnoho různých rovin. Nejbližší je mi ale stále pedagogická práce. Baví mě setkávat se se studenty, kolegy i učiteli u nás i v zahraničí a právě tato setkání jsou pro mě důležitým zdrojem inspirace. 

Podstatnou součástí mé profesní cesty je i mezinárodní spolupráce, která mi umožnila sdílet zkušenosti s kolegy z různých zemí a nahlížet speciální pedagogiku v širším kontextu. Za jednu z profesně nejvýznamnějších zkušeností posledních let považuji možnost podílet se společně s kolegyněmi z Ústavu speciálněpedagogických studií na zavedení vzdělávání speciálních pedagogů na vysokých školách v Gruzii. Tato práce pro mě byla profesně i lidsky velmi cenná, protože nešlo pouze o odbornou spolupráci v mezinárodním prostředí, ale také o projekt se smysluplným dopadem na rozvoj podpory studentů se speciálními potřebami v odlišném vzdělávacím a kulturním kontextu. 

Vedle těchto profesních zkušeností zůstává pro mě stále nejdůležitější samotná práce se studenty. Ve velkých skupinách, které většinou učím, není vždy snadné vytvořit prostředí, ve kterém se studenti cítí bezpečně a mají chuť aktivně vstupovat do diskuse. Snažím se proto hledat způsoby, které jim umožní zapojit se i tehdy, když není jednoduché promluvit před celou skupinou. V poslední době jsem začala využívat interaktivní aplikace, díky nimž mohou studenti reagovat anonymně, což některým z nich usnadňuje aktivnější účast ve výuce. Kromě způsobu, jakým výuka probíhá, je pro mě důležité také to, co si z ní studenti odnášejí. U studentů speciální pedagogiky považuji za důležité, aby získali základní orientaci v šíři oboru a v rozmanitých situacích, se kterými se mohou ve své budoucí profesi setkat. Snažím se, aby tak získali pevný základ, na který budou moci navazovat v dalších odborných disciplínách. 

U budoucích učitelů vnímám ještě další rozměr své role – moje výuka je pro mnohé z nich jedním z mála setkání se speciální pedagogikou během jejich studia. Nesnažím se proto obsáhnout celý obor, ale spíše studentům přiblížit svět žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a ukázat, že jsou přirozenou součástí školního prostředí i společnosti. Důležité pro mě je, aby budoucí učitelé odcházeli z mé výuky s vědomím, že učitel nemusí vědět vše ani být na svou práci sám. Přirozenou součástí pedagogické práce je podle mě spolupráce, sdílení a hledání podpory u kolegů a odborníků. 

Trochu odlišný rozměr mé práce představuje lektorování v Centru podpory studentů se specifickými potřebami, kde pracuji v komornějších skupinách. Díky tomu mohu studenty poznávat více osobně a sledovat jejich postupný rozvoj i to, jak získávají větší jistotu při zvládání studijních nároků. Na této části práce se mi líbí její individuálnější charakter a právě možnost vytvořit si se studenty bližší, ale stále profesionální, vztah. 

Na studentech mě těší jejich energie, zvídavost a otevřenost. Vnímám také, že mladší generace často přijímá rozmanitost ve vzdělávání přirozeněji než dříve. Při diskusích o postavení lidí se speciálními potřebami ve společnosti mám někdy pocit, že některé předsudky, které byly běžnější pro starší generace, jsou dnešním studentům už vzdálené. Studenti kombinované formy studia navíc do výuky přinášejí cenné podněty a příběhy z praxe. Za nejcennější chvíle pak považuji momenty, kdy si studenti začnou sami propojovat souvislosti a téma jim začne dávat nový smysl. Jejich „aha momenty“ mi připomínají, proč mě pedagogická práce tolik baví. 

Ve své praxi jsem potkala mnoho inspirativních osobností a zažila řadu momentů, které formovaly moji výuku. Pokud bych měla vybrat jeden z nich, bylo by to moje setkání s tandemovou výukou ve finském Jyväskylä. Tento způsob spolupráce tam přirozeně fungoval při společné výuce běžných a speciálních pedagogů. Připomnělo mi to i mé dřívější působení ve speciální škole Svítání, kde ve třídách aktivně spolupracovalo více pedagogických pracovníků. Zkušenost z Finska mi pomohla tuto praxi lépe pojmenovat a uvědomit si její potenciál i pro vysokoškolské prostředí. Po návratu jsem tedy oslovila kolegyni dr. Pryč Krahulcovou a tandemovou výuku jsme následně zavedly i do naší praxe. Přestože je tento způsob výuky náročnější na přípravu a vyžaduje velkou míru vzájemné důvěry, otevřenosti i schopnosti ustoupit z vlastních představ o vedení výuky, vnímám jej jako velmi přínosný. Studenti tak mají možnost sledovat různé pohledy na stejnou problematiku a uvědomovat si, že ve speciální pedagogice často neexistuje jediné správné řešení. Právě sdílení a spolupráci mezi pedagogy považuji za jednu z cest, které mohou být inspirativní nejen pro vysokoškolskou výuku, ale i pro širší pedagogickou praxi. 

Spojuje lidskost, individuální přístup a nadšení pro svůj obor.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Nejvíce si cením její lidskosti a individuálního přístupu ke studentům.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Za velmi inspirativní považuji výuku metodou FIE

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Pochopení metody FIE a motivaci dále ji studovat. Naučila mě vnímat význam rozvoje myšlení, samostatného uvažování a hledání souvislostí při práci s druhými lidmi.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Je to pedagožka, která se vždy snaží pomoci a podpořit své studenty. Její ochota, lidský přístup a zájem o studenty jsou podle mého názoru důvody, proč si toto ocenění zaslouží.