Milan Mašát | Propojuje literaturu, umění a pedagogiku a vede studenty k samostatnému, kritickému a odpovědnému myšlení

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění. Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vojtech Regec i letos uděluje cenu Magister optimus 2026, která oceňuje nejlepší učitele a učitelky fakulty. O nominacích rozhodli studentky a studenti PdF UP, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou vyhlášeni 18. června 2026 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jedním z nominovaných je i Milan Mašát. Přečtěte si více o tom, jak přistupuje k výuce a co považuje za nejdůležitější ve své práci!

Kdo je Mgr. Milan Mašát, Ph.D., MBA, Ed.D.

Působím jako odborný asistent na Katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve své pedagogické a odborné práci se zaměřuji především na didaktiku literatury, literaturu pro děti a mládež, inovativní přístupy ve výuce, problematiku šoa ve vzdělávání a na vztahy mezi literaturou, uměním a dalšími médii. Literaturu vnímám jako prostor, v němž se setkává čtenářská zkušenost, interpretace, tvořivost, kulturní paměť i hodnotová reflexe. Ve výuce se snažím studenty vést k přesnému, samostatnému a odborně podloženému uvažování o textech i o možnostech jejich didaktického zprostředkování. Za důležité považuji dialog, otevřenost, citlivost k tématu i schopnost propojovat odborné poznání s pedagogickou praxí.

Co je pro Vás ve výuce nejdůležitější?

Ve své výuce považuji za nejdůležitější, aby se studenti nestávali pouze příjemci hotových interpretací, ale aby se učili samostatně, přesně a odpovědně přemýšlet o textu, médiu, člověku a světě, v němž literatura vzniká i působí. Literatura pro mě není izolovaný soubor děl a pojmů, ale prostor, v němž se setkávají estetická zkušenost, etické otázky, jazyková citlivost, kulturní paměť a osobní zkušenost čtenáře. 

Snažím se proto vést výuku tak, aby byla odborně ukotvená, ale zároveň otevřená. Nepovažuji za dostačující, když student „zná obsah“ díla nebo dokáže reprodukovat interpretační výklad. Důležité je, aby uměl své tvrzení opřít o text, obraz, zvuk, kompozici, kontext nebo jiný pozorovatelný prvek. Ve výuce literatury, literární výchovy i didaktiky literatury proto kladu důraz na práci s důkazem: Co přesně v textu vidíme? Z čeho vychází naše interpretace? Kde končí doložené čtení a začíná domněnka? 

Tento princip se výrazně promítl například do mé práce v univerzitním kurzu Literatura a film. V něm nejde jen o srovnávání literární předlohy a filmové adaptace ve smyslu otázky, zda je film „věrný“ knize. Studenti se učí přemýšlet o tom, jak se význam proměňuje při přechodu mezi médii: jak jinak pracuje literární vyprávění a filmový obraz, jak se mění tempo, perspektiva, zvuk, divácká pozice nebo způsob, jakým je příběh recepčně zprostředkován. V závěru kurzu studenti vytvářeli kresby jako reflexi toho, co si odnášejí o vztahu literatury a filmu. Pro mě bylo podstatné, že tyto kresby nebyly jen „kreativním doplňkem“, ale mohly se stát materiálem k promýšlení toho, co se studentům stává viditelným a sdělitelným. Vlastní pedagogickou hodnotu zde nevidím v tom, že bych z kresby automaticky usuzoval na kompetenci konkrétního studenta, ale v tom, že mi pomáhá diagnosticky porozumět, jak studenti strukturují vztahy mezi médii, co považují za důležité a co je třeba ve výuce dále zpřesnit. 

Podobně mě ovlivňuje zkušenost s waldorfským vzděláváním a s důrazem na smyslové, tělesné a estetické zakotvení učení. Ve své odborné práci jsem se zabýval využitím textilií ve waldorfských základních školách. Tento výzkumný zájem nevnímám jako odbočku od didaktiky literatury, ale jako rozšíření otázky, jak se člověk učí skrze materiál, zkušenost, gesto, obraz, rytmus a tvorbu. Textilie mohou ve vzdělávání podporovat smyslové učení, trpělivost, jemnou motoriku i vztah k vlastní tvořivosti. V obecnější rovině mi tato zkušenost připomíná, že učení není jen práce s abstraktní informací, ale také proces, v němž student získává zkušenost se sebou samým jako s někým, kdo přemýšlí, tvoří, interpretuje a nese za své porozumění odpovědnost.

Inspirují Vás nějakým způsobem Vaše studentky a studenti?

Studenti a studentky mě inspirují právě tím, jak různými cestami k porozumění docházejí. Někdo potřebuje přesnou strukturu, jiný obraz, další diskusi, další konkrétní čtenářský nebo tvůrčí úkol. Jejich reakce mi ukazují, že kvalitní výuka nemá stát pouze na předávání obsahu, ale na promýšlení situací, v nichž se může obsah stát osobně i odborně uchopitelným. Proto se snažím kombinovat interpretační práci, diskusi, práci s ukázkami, tvořivé aktivity, reflexi i metodické přesahy směrem k budoucí učitelské praxi.

Vzpomenete si na nějakou situaci nebo moment, které Vás ve Vaší pedagogické kariéře motivovaly nebo formovaly?

Za zvlášť důležité považuji také téma šoa ve vzdělávání a literatuře pro děti a mládež, kterému se dlouhodobě věnuji. Tato oblast mě pedagogicky formovala v přesvědčení, že učitel literatury musí být odborně přesný, ale zároveň citlivý. Práce s náročnými historickými a etickými tématy vyžaduje pečlivou volbu textů, promyšlené otázky a respekt k věku, zkušenosti i emočnímu bezpečí žáků a studentů. Literatura zde nemá být prostředkem laciné emocionalizace, ale cestou k porozumění lidské zkušenosti, odpovědnosti, paměti a hodnotám.

Popište nějaký svůj projekt, výstup nebo inovaci, ze kterých máte radost.

Radost mi přinášejí projekty a výukové situace, v nichž se propojuje výzkum s výukou. Za přínosné považuji zejména takové postupy, které studentům umožňují nejen interpretovat literární dílo, ale také přemýšlet o tom, jak by podobnou zkušenost mohli jednou zprostředkovat svým vlastním žákům. Mým cílem je, aby studenti odcházeli z výuky nejen s vědomostmi o literatuře, ale také s nástroji, jak o ní přemýšlet, jak ji učit, jak o ní mluvit a jak ji propojovat s dalšími médii, uměním, společností i osobní zkušeností. 

Výuku chápu jako neustálý proces zpřesňování. Učím studenty, ale zároveň se učím od nich: z jejich otázek, nejistot, interpretací i způsobů, jakými reagují na texty a úkoly. Právě tato vzájemnost je pro mě jedním z největších smyslů pedagogické práce. 

Jeho výuka není jen pasivním přijímáním informací, ale skutečně aktivním a zajímavým procesem.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Oceňuji jeho schopnost být nejen kvalitním vyučujícím, ale také člověkem, který studentům skutečně rozumí. Dokáže se vcítit do naší situace, je ochotný pomoci a vždy reaguje rychle a vstřícně, ať už jde o dotazy k výuce nebo individuální problémy.

Zároveň si však udržuje přirozenou autoritu a respekt, aniž by působil odtažitě. Jeho přístup je vyvážený – přátelský, ale profesionální. Velkým přínosem je také jeho smysl pro humor a autenticita, díky kterým je výuka příjemná a lidská. Nebojí se ukázat, že je také jen člověk, což vytváří otevřenou a bezpečnou atmosféru.

Jeho hodiny jsou zajímavé, dynamické a dokážou zaujmout, což výrazně podporuje motivaci a aktivní zapojení studentů do výuky.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Jako konkrétní příklad z výuky bych uvedla jednu hodinu, kdy nám vyučující pustil černobílý film – nejprve se zvukem a poté bez něj. Následně jsme společně rozebírali, jak se mění naše vnímání obsahu, emocí i detailů v závislosti na tom, co zrovna slyšíme nebo neslyšíme. Tato aktivita byla velmi netradiční, ale zároveň mimořádně přínosná, protože mi pomohla lépe pochopit probíranou látku a uvědomit si souvislosti, které bych si jinak neuvědomila.

Celkově oceňuji, že vyučující dokáže předávat informace zábavnou a srozumitelnou formou. Často používá humor a přirovnání z praxe, díky čemuž si látku lépe pamatuji a výuka pro mě není jen pasivním přijímáním informací, ale skutečně aktivním a zajímavým procesem.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Do života mi pan doktor Mašát předal důležitý přístup k práci i k sobě samé. Naučil mě, že není nutné brát věci přehnaně vážně nebo se zbytečně stresovat, ale naopak si zachovat nadhled a klid. Zároveň však zdůrazňuje odpovědnost a důslednost – tedy že i s tímto přístupem je potřeba plnit své povinnosti a odvádět kvalitní práci.

Tento vyvážený pohled vnímám jako velmi cenný nejen pro studium, ale i pro budoucí profesní život.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Pan doktor Mašát dlouhodobě vytváří prostředí, ve kterém se studenti nebojí zapojit, ptát se a vyjadřovat vlastní názory. Jeho přístup podporuje otevřenou komunikaci a vzájemný respekt, což má výrazný vliv na celkovou atmosféru ve výuce.

Zároveň je z jeho vystupování patrné, že svou práci nevnímá pouze jako povinnost, ale jako smysluplné poslání. Díky tomu dokáže studenty nejen vzdělávat, ale i inspirovat a motivovat k dalšímu rozvoji. Právě tato kombinace odbornosti, lidskosti a nadšení z něj podle mého názoru dělá výjimečného pedagoga, který si ocenění Magister optimus plně zaslouží.