Stanislav Štěpáník | Inovuje didaktiku českého jazyka a vede budoucí učitele k reflexi i odvaze měnit zaběhlé postupy

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění – děkan Pedagogické fakulty UP Vojtech Regec letos již podruhé vyhlašuje cenu Magister optimus pro nejlepší učitele a učitelky fakulty. Nominace vzešly ze strany studentů, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou představeni 19. června 2025 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jedním z nominovaných je i Stanislav Štěpáník. Přečtěte si více o tom, jak přistupuje k výuce a co považuje za nejdůležitější ve své práci!

Kdo je doc. PhDr. Stanislav Štěpáník, Ph.D.

Stanislav Štěpáník pracuje na katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Je absolventem učitelství českého a anglického jazyka pro SŠ a 2. stupeň ZŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, tamtéž absolvoval doktorské studium a habilitoval se v r. 2020 na docenta. Během svých studií absolvoval šestiměsíční studijní pobyt na Sheffield Halam University v britském Sheffieldu a roční studijní pobyt na University of Alberta v kanadském Edmontonu. Dlouhá léta byl praktikujícím učitelem na základní a střední škole.

Je autorem řady odborných publikací, mj. monografie Výuka češtiny mezi tradicí a inovací (vyd. Academia, 2020), se spoluautorkami a spoluautory mezinárodní monografie Vztah jazyka a komunikace v česko-slovensko-polské didaktické reflexi (vyd. Karolinum, 2019) a didaktické příručky Školní výpravy do krajiny češtiny (vyd. Fraus, 2020).

Vlastní pedagogická reflexe

Ve své odborné činnosti se věnuji především didaktice českého, v širším kontextu mateřského jazyka, na fakultě učím jak didaktiku, tak i vybrané lingvistické disciplíny. Za svou klíčovou úlohu při přípravě budoucích češtinářů považuji vytváření prostoru, které studentkám a studentům umožňuje kriticky nahlížet vlastní školní zkušenosti s výukou češtiny a které jejich myšlení rozvíjí tak, aby mohli svou učitelskou praxi designovat s nejvyšší možnou kvalitou, resp. inovovat ji v duchu moderní didaktiky českého jazyka a produktivní kultury vyučování a učení. Prostoru, který odpovídá nárokům pregraduální přípravy učitelek a učitelů, jak je stanovuje mj. Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství.

Nejde mi jen o předávání znalostí, ale především o podporu didaktického myšlení a rozvoj profesních dovedností. Výuka pro mě není jednosměrným předáváním informací, ale dialogem, při kterém se učím i já sám. Proto často aplikuji kooperativní metody a formy práce. Snažím se vycházet z konkrétních situací a příkladů, které propojuji s obsahem vyučovaných předmětů. Studentkám a studentům se snažím zprostředkovat, že teorie bez praktického kontextu je málo, ale také že praxe bez dobrého teoretického základu je slepá.

Myslím, že jako vzdělavatelé budoucích učitelů musíme provádět kontinuální (sebe)reflexi, zda takovou výuku, jakou po našich studentkách a studentech/absolventkách a absolventech chceme, pro ně sami utváříme a realizujeme. Vysokoškolská výuka svým uspořádáním přednášek a seminářů tíhne spíše k transmisi, přitom po učitelkách a učitelích požadujeme konstruktivismus, kooperaci, kognitivní aktivizaci atd. Tím v učitelské přípravě dochází k nemístnému paradoxu: studentky a studenty o produktivní kultuře výuky vyučujeme receptivně.

Radostí mě zároveň naplňují absolventky a absolventi, kteří se po čase vracejí a sdělují mi, že celkovou filozofii a postupy, které se na fakultě v didaktice češtiny naučili, ve své výuce skutečně aplikují – a že tyto postupy opravdu fungují.

V loňském roce jsem v tomto směru provedl introspekci a na základě jejích výsledků jsem se přihlásil do interní grantové soutěže na podporu inovací a kvality studia na naší fakultě s projektem Implementace inovativních metod a forem práce do výuky vybraných předmětů v NMgr. studiu učitelství českého jazyka. Ve své výuce jsem přistoupil k celkové revizi obsahu výuky a zároveň k implementaci širokého spektra didaktických postupů, zvláště metod a forem výuky. Nešlo jen o to, něco „odprezentovat“. Mým cílem bylo, aby studentky i studenti praktické příklady zažili, aby viděli to, že já sám se učím, zkouším nové věci, že i můj plán výukových situací se dynamicky vyvíjí podle aktuálního dění ve třídě – a že na tento vývoj musím pružně reagovat, a třeba že ne vždy se mi to podaří. Aby poznali, že na fakultě nejsme žádní dinosauři, jak říká paní proděkanka doc. Šobáňová!

Těší mě, že výsledek je zřejmý u státních zkoušek, které aktuálně probíhají: třeba muší skupiny už nejsou jen biologický termín pro shluky bzučícího hmyzu, ale pojmenování výukové metody, kterou studentky a studenti jmenují pro využití ve výuce češtiny. Mám radost, když studentky a studenti kladou otázky, které bych si sám nepoložil, případně mě přivedou k přehodnocení některých přístupů – tehdy cítím, že pedagogika skutečně žije.

Radostí mě zároveň naplňují absolventky a absolventi, kteří se po čase vracejí a sdělují mi, že celkovou filozofii a postupy, které se na fakultě v didaktice češtiny naučili, ve své výuce skutečně aplikují – a že tyto postupy opravdu fungují. S takovou reflexí přišla nedávno kolegyně, která byla zpočátku ke komunikačnímu a integračnímu pojetí výuky češtiny značně skeptická. Při našem posledním setkání mi sdělila, že postupně pochopila, co je podstatou inovací, o nichž v didaktice češtiny hovoříme, že je vyzkoušela ve vlastní výuce – a že se od té doby snaží je aplikovat kontinuálně, protože zjistila, že takto pojatá výuka přináší lepší výsledky z hlediska znalostí i dovedností žáků a že baví nejen žáky, ale také ji samu. Takové zpětné vazby se mi dostává od kolegyň a kolegů, kteří o výuce češtiny opravdu uvažují, kteří reflektují její možnosti a limity – a kteří se odhodlají vykročit z komfortní zóny zažitých postupů. To mě naplňuje pedagogickým optimismem nejen jako někoho, kdo připravuje budoucí učitele a kdo se mezi praktikujícími učiteli pohybuje neustále, ale zároveň jako někoho, kdo se sám stále cítí být učitelem základní a střední školy, jímž jsem ostatně byl dlouhá léta.

Vždy pro nás připravil řadu aktivit, které nám ukázaly, že když ve výuce vidíme smysl, může být i zábavná. Spoustu jeho nápadů dodnes využívám ve své pedagogické praxi.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Na panu docentu Štěpáníkovi oceňuji zejména jeho přístup a odbornost. Pan docent mi ukázal, že jednodušší cesta nemusí být mnohdy tou nejlepší. Přestože požadavky jeho předmětů byly dosti náročné, u zkoušek a v pedagogické praxi jsem pochopila, že je to to nejlepší, co pro mě mohl udělat. Nikdo jiný mi za celou dobu studia nepředal tolik.

Zároveň musím ocenit také jeho přístup ke konzultacím. Pan docent je k dispozici kdykoliv, když student potřebuje poradit. Jeho odborná kvalifikace a orientace v oboru je na velmi vysoké úrovni.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Pan docent mě naučil úplně jinak přemýšlet. Během jeho výuky jsem mnohdy zažila tzv. „aha moment“, kdy jsem si uvědomila, že učit se dá i jinak, než jak jsem byla zvyklá od svých učitelů na základní a střední škole. V jeho hodinách jsem se nikdy nenudila – což však neznamená, že by se snažil svou výuku dělat pouze zábavnou.

Vždy pro nás připravil řadu aktivit, které nám ukázaly, že když ve výuce vidíme smysl, může být i zábavná. Spoustu jeho nápadů dodnes využívám ve své pedagogické praxi. Nejvíce mě bavily aktuální kontexty, sledování jazyka v konkrétních textech, uvažování o funkci...

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Pan docent mi předal nejen znalosti oboru, ale především inspiraci k celoživotnímu učení. Díky němu vím, že učit neznamená pouze předávat informace, ale také vést druhé k objevování, přemýšlení a růstu. Chtěla bych, aby mě i moji žáci takto vnímali.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Pan docent je pro mě vzorem nejen jako vyučující, ale i jako člověk – svým chováním, hodnotami a tím, jak důsledně a s pokorou vykonává svou práci. Také bych ráda vyzdvihla jeho dlouhodobou podporu – nejen během studia, ale i poté. Vždy ho mohu poprosit o radu, což svědčí o jeho opravdovém zájmu o studenty, které vnímá od první chvíle jako své kolegy.