Barbora Červenková | Jejím cílem při výuce je, aby byli studenti aktivní a aby mysleli

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění – děkan Pedagogické fakulty UP Vojtech Regec letos již podruhé vyhlašuje cenu Magister optimus pro nejlepší učitele a učitelky fakulty. Nominace vzešly ze strany studentů, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou představeni 19. června 2025 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jednou z nominovaných je i Barbora Červenková. Přečtěte si více o tom, jak přistupuje k výuce a co považuje za nejdůležitější ve své práci!

Kdo je Mgr. Barbora Červenková, Ph.D.

Barbora Červenková pracuje od roku 2022 jako odborná asistentka na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde učí celou řadu předmětů věnovaných logopedii u dětí.

Vystudovala speciální pedagogiku, český jazyk a literaturu a občanskou výchovu na Masarykově univerzitě v Brně. Po studiu na VŠ pracovala sedm let jako klinický logoped v nestátním zdravotnickém zařízení ve Slavkově u Brna, poté 10 let v Centru Kociánka v Brně, kde pracovala s klienty s tělesným, mentálním a kombinovaným postižením a nyní již osmým rokem pracuje ve FN Brno na Neonatologickém oddělení s dětmi narozenými předčasně. Disertační práci věnovala tématu jak citlivě a responsivně přistupovat k příjmu potravy u dětí narozených předčasně.  Zkušenosti s výukou získávala nejprve v rámci Asociace klinických logopedů ČR, kde lektorovala řadu kurzů v rámci celoživotního vzdělávání (certifikované kurzy, akreditované kurzy, kurzy pro IPVZ). Následně od roku 2017 začala učit na Pedagogické fakultě jako externista a učí zde dosud.

Radost jí dělá učit se učit a poté to, co se naučí, předávat studentům. Jejím celoživotním posláním je pečovat o ty nejkřehčí, nejzranitelnější a nejpotřebnější klienty, hledat cesty, jak podpořit jejich potenciál a nalézat pro každého z nich vhodný typ a formu logopedické terapie.

Vlastní pedagogická reflexe

Když jsem byla malá, prohlížela jsem si staré mapy a uviděla jsem tam místa, kde bylo napsáno „Hic sunt leones“. Ptala jsem se rodičů, co to znamená, a oni mi vysvětlili, že když lidé dříve nějaká místa ještě neznali a neprozkoumali, napsali na takové místo do mapy latinsky tento nápis, což znamená: „Zde žijí lvi“. To mě úplně fascinovalo a říkala jsem si, že bych se moc chtěla podívat na místo, kde ještě nikdo nebyl. Neprozkoumaná místa mě fascinují dodnes. Nejsou to však již místa na mapě, ale zajímají mě především neprozkoumaná místa v logopedii. A to k mé značné radosti a spokojenosti právě v logopedii jde, protože je to mladá vědecká disciplína a velké množství oblastí ještě prozkoumáno nebylo. Věnovat se výzkumu mi tedy přináší značné uspokojení, jež je asi tak velké, jako působení v roli učitele. Učit jako odborný asistent na vysoké škole byl totiž odjakživa můj sen. Sebrat odvahu k tomuto kroku jsem získala až po dvaceti letech praxe, když jsem již měla pocit, že mám již dostatečné zkušenosti z praxe, že si na to mohu troufnout.

Když jsem studovala speciální pedagogiku, dvakrát jsem se na zkoušky učila klasifikaci dysartrií. Naučila jsem se text vždy nazpaměť, u zkoušek jsem získala hezkou známku, a přitom mi stále vrtalo hlavou, jak vlastně takové dítě s dětskou mozkovou obrnou vypadá, jak mluví. Co bych s ním dělala v praxi, mi nebylo jasné vůbec. Tehdejší pocity silně ovlivnily to, s jakým záměrem nyní učím.

Nejdůležitější je pro mě to, aby studenti pochopili, co jim sděluji. V první fázi výuky využívám informačně-receptivní metodu. Prezentace si připravuji opravdu pečlivě a s rozvahou. Krom základních a nutných informací obohacuji výklad o aktuální informace z tuzemské i zahraniční literatury.

Toto je zase činnost, která mě baví. Když jsem byla malá, neměli jsme mobily, počítač a ani řadu zajímavých programů v televizi, a tak jsem se naučila hodně číst, abych se nemusela nudit. A to mi vydrželo dosud. Když jedu z práce domů, čtu si nové studie, což je vlastně můj způsob relaxace. Pokud mě nějaká studie zaujme, hned o ní povím studentům.

Je pro mě velmi důležité, abychom mluvili všichni stejným jazykem, aby sémantika našich výrazů byla shodná. Myslím si totiž, že při použití složitých terminologických obratů může snadno dojít k takzvanému „zmatení jazyků“.

Toto mi však nestačí. Potom věnuji velkou pozornost zjišťování, jak to, co jsem studentům vyprávěla, chápou, jak přesně rozumí pojmům, které se naučili a jestli termínům a různým výrazům přikládáme všichni stejný význam. Ověřuji si porozumění na úrovni slov, definic i celých teorií a přístupů. Je pro mě velmi důležité, abychom mluvili všichni stejným jazykem, aby sémantika našich výrazů byla shodná. Myslím si totiž, že při použití složitých terminologických obratů může snadno dojít k takzvanému „zmatení jazyků“, a to nejen tak, jak tomu bylo při stavbě věže Babylonské, ale i klidně mezi skupinou vysokoškoláků hovořících stejným jazykem.

Když jsem si jistá, že si v základních pojmech rozumíme, začínám informace systematicky košatit. Využívám spirálovité učení, fázované opakování. Studenti vědí, že na to, co se v hodině naučíme, budeme v té další navazovat, a tak jim nezbývá nic jiného, než se na hodiny připravovat.

K ověření toho, co si zapamatovali, využívám Feynmanovu techniku. Při ní mají studenti za úkol sepsat nebo říci co nejjednodušší a současně dostatečně výstižné vysvětlení či definici tak, jak by ji využili pro vysvětlení daného tématu rodiči dítěte docházejícího na logopedii. Poté mají za úkol porovnat své vysvětlení s definicí probranou v hodině. Následně dostanou za úkol své vysvětlení přeformulovat tak, aby byly doplněny informace, které nezazněly, a to co nejjednodušším jazykem. Díky tomu si informace lépe zapamatují, což následně podpoří proces aktivního vybavování informací.

Poté využívám rozbor videí. Někdy se jedná o videa, která mám ze své vlastní praxe, někdy dostanou studenti za úkol natočit dítě s určitou diagnózou při předem zadaném úkolu. Při rozboru videí či konkrétních kazuistik vysvětluji studentům jednotlivé souvislosti. Studenti se tedy na jednotlivé hodiny připravují také proto, že se jich poté na stejné otázky jako předtím ptám v souvislosti konkrétních případů z praxe.

Pro mě je nejdůležitější naučit je kriticky myslet, naučit je zvládnout pocit, že odpověděli špatně, ale přesto to nevzdat a přemýšlet dál.

Následuje metoda problémového výkladu, kdy jim představím konkrétní specifika u určitého dítěte a studenti mají za úkol vymyslet plán pro diagnostiku i terapii – tedy analyzovat aktuální stav dítěte, vybrat které konkrétní diagnostické metody budou pro dané dítě vhodné a které ne, a to včetně jejich pořadí, vybrat konkrétní terapeutické metody a pomůcky. Studenti na mnoho situací neznají odpověď. Kladu jim tedy otázky, které jim pomohou se k odpovědi samostatně dopracovat. Mým cílem je, aby sami přišli na to, proč určitá navržená strategie nemusí fungovat. Vždy jim říkám, že není důležité, že v danou chvíli odpověď neví, nebo udělali v usuzování chybu, ale to nejdůležitější pro mě je, že myslí. Následně jim vysvětluji, jak oddělit podstatné od nepodstatného, které z postupů, které navrhli, budou či nebudou a z jakých důvodů v praxi vhodné.

Mým cílem při výuce je snaha, aby byli studenti aktivní a aby u výuky mysleli.

Je pro mě důležité, aby ze mě cítili, že to, že odpoví špatně, mi rozhodně nevadí, že oceňuji jejich odvahu odpovědět, i když si odpovědí nebyli jistí, že oceňuji to, že se mnou mluví a že u toho přemýšlí. Pro mě je nejdůležitější naučit je kriticky myslet, naučit je zvládnout pocit, že odpověděli špatně, ale přesto to nevzdat a přemýšlet dál. A nejvíc mě těší, když začnou rozporovat nějaká má tvrzení. To pak teprve začíná zábava! Nebo když třeba najdou v mé výpovědi chybu, tak je za to vždy pochválím. Je to skvělé, že si toho všimli, mám radost, že dávali pozor a nebáli se mi to říct. Chci, aby viděli, že chyby děláme všichni, a že je to prostě normální a není nutné se za to trestat.

Toto vše dělám proto, aby byli připraveni pro praxi a taky pro život…

Paní doktorka je nejen odbornicí s hlubokými znalostmi, ale také pedagogem, který umí inspirovat. Vytváří bezpečný prostor pro sdílení, diskusi a růst.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Nejvíce oceňuji profesionální přístup paní doktorky. Díky své dlouholeté praxi má rozsáhlé znalosti a dovednosti, které předává srozumitelně, smysluplně a ve strukturovaných celcích. Přestože je odbornicí ve svém oboru, působí velmi lidsky, zůstává „nohama na zemi“ a snaží se studentům studium zpříjemnit.Její výuka je podnětná, plná informací a praktických ukázek. Velmi si vážím toho, že sdílí ověřené postupy a zároveň dokáže odborně argumentovat i vůči tradičním metodám, které nemusí být vždy nejpřínosnější. Podporuje kritické myšlení a motivuje studenty k tomu, aby si vytvářeli vlastní názor.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Jeden z inspirativních momentů ve výuce paní doktorky bylo využití video ukázek konkrétních logopedických diagnóz, na jejichž základě následně prezentovala způsoby diagnostiky i terapeutických přístupů. Zdůraznila, čeho si u dětí všímat a jak přistupovat k jejich individualitě i specifickým potřebám.

Součástí jiné výuky (v rámci odlišného semestru) pak bylo praktické seznámení s různými terapeutickými pomůckami – například speciálně upravenými kelímky, které umožňují pití bez zaklánění hlavy, nebo strukturovanými lžičkami s různým reliéfem. Nešlo však jen o představení pomůcek, ale i o praktickou práci s nimi. V rámci tématu dětských dysfagií jsme si sami na sobě mohli vyzkoušet použití různých konzistencí – tekutin, pyré i pevné stravy – což přineslo cenný vhled do problematiky a hlubší porozumění praktickým aspektům problematiky.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Paní doktorka mi předala mnoho cenného nejen pro profesní, ale i osobní život. Ukázala mi, jak důležité je zůstat lidský, citlivě vnímat potřeby druhého a přistupovat ke každému dítěti individuálně. Zdůrazňovala, že terapie by nikdy neměla být šablonovitá, ale vždy přizpůsobená konkrétnímu dítěti a jeho možnostem. Naučila mě kriticky přemýšlet nad terapeutickými postupy, klást si otázky a hledat nové cesty. Inspirovala mě k tomu, abych se neustále vzdělávala, rozšiřovala své obzory a tvořila si vlastní náhledy i strategie, jak se v oboru posouvat dál.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Paní doktorka je nejen odbornicí s hlubokými znalostmi, ale také pedagogem, který umí inspirovat. Vytváří bezpečný prostor pro sdílení, diskusi a růst. Svým přístupem motivuje studenty k hlubšímu zájmu o obor a k přemýšlení v souvislostech, které přesahují rámec přednášek. Její schopnost kombinovat teorii s praxí, otevřenost k novým podnětům a důraz na individuální přístup dělají z její výuky nejen profesionální, ale i lidsky velmi přínosný zážitek. Právě díky takovým učitelům získává studium opravdovou hodnotu – a připravuje nás nejen na zkoušky, ale i na skutečnou práci s lidmi.