Jitka Plischke | Vnímá zpětnou vazbu jako nedílnou součást učitelské profese

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění – děkan Pedagogické fakulty UP Vojtech Regec letos již podruhé vyhlašuje cenu Magister optimus pro nejlepší učitele a učitelky fakulty. Nominace vzešly ze strany studentů, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou představeni 19. června 2025 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jednou z nominovaných je i Jitka Plischke. Přečtěte si více o tom, jak přistupuje k výuce a co považuje za nejdůležitější ve své práci!

Kdo je PhDr. Jitka Plischke, Ph.D.

Jitka Plischke je absolventkou programu historie – německá filologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2005 obhájila na Pedagogické fakultě UP v Olomouci disertační práci věnovanou vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem v České republice, od tohoto roku působí jako odborný asistent na Ústavu pedagogiky PdF UP v Olomouci (původně katedra pedagogiky s celoškolskou působností). Ve výzkumné činnosti se věnuje především didaktickým tématům, problematice pregraduální přípravy budoucích učitelů, vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem v české škole, multikulturním/interkulturním aspektům ve vzdělávání. Je autorkou dvou monografií, spoluautorkou tří monografií, autorkou či spoluautorkou více než 120 odborných statí v časopisech a sbornících v ČR i v zahraničí, spoluřešitelkou projektů zaměřených na vzdělávání učitelů. Působí jako školitelka v doktorském studijním programu Pedagogika a Education.

Vlastní pedagogická reflexe

Co je pro Vás ve výuce nejdůležitější? 

Ačkoli se otázka jeví jako jednoduchá, považuji ji za velmi složitou. Myslím, že všichni učitelé si uvědomují, že ve výuce je „nejdůležitější“ všechno; že podařená výuka je vlastně souladem velkého množství faktorů. Důležité je, mít výuku správně naplánovanou, pečlivě promyšlenou z hlediska všech didaktických kategorií. Velkou pozornost věnuji přípravě učebních úloh, které studentům předkládám; věřím, že to je klíčová součást cesty k naplnění výukového cíle a podnět k aktivizaci studentů ve výuce. Je dále nezbytné, aby výuka byla pro studenty zdrojem znalostí, dovedností a hodnot, o kterých věří, že je využijí ve svém profesním životě. Usiluji tedy o maximální reflexi své praxe, o práci se zkušenostmi studentů, aby propojení výuky s životem mimo budovu fakulty bylo co možná nejužší.

Stále více si uvědomuji, že je pro mě velmi důležitá otevřená, srozumitelná a respektující komunikace, kdy se studenti neobávají ve výuce odpovídat, argumentovat, ale i chybovat. Věřím, že brzy zjistí, že se jim z mé strany dostane podpory, a že ve výuce jdeme „společnou cestou“. Vždy se snažím na odpovědích studentů najít něco pozitivního, nosného, a dále s tím pracovat; vždyť i oni jako budoucí pedagogové by si měli uvědomit, že komunikace založená na vzájemné úctě učitele a žáka je jedním ze základních kamenů této profese.

Představte alespoň jeden konkrétní příklad ze své výuky, který by mohl inspirovat ostatní. 

Nemám zřejmě jeden konkrétní příklad z výuky, který bych považovala za zvláště inspirativní. To mě přivádí k myšlence, čím jsem si již podruhé tuto nominaci zasloužila (a velmi za to studentům děkuji!), neboť se domnívám, že má výuka není ničím výjimečná.

Věřím však, že během 20 let realizace především didaktických disciplín jsem dospěla k podobě výuky, která je zacílená, srozumitelná, jasně strukturovaná a podněcující aktivitu studentů. V tom mi byly a jsou jistě velkou pomocí a inspirací mé kolegyně, které jsou také vyučující didaktiky. Mohu se tedy více soustředit na interakci se studenty, na to, aby dostali dostatek prostoru k vyjádření se. Snad bych si dovolila říct, že je v mé výuce vždy místo pro humor, že hlasitý smích je mé poznávací znamení. Přece i důležitá a závažná témata lze odlehčit!

Inspirují Vás nějakým způsobem Vaše studentky a studenti? 

Rozhodně. Domnívám se, že pokud učitel nevnímá své studenty a studentky jako inspirativní bytosti a jako rovné partnery v komunikaci, nemůže svou práci dělat tak docela dobře a pro něj uspokojivě. Skvělé je, že se ona inspirace může realizovat v mnoha rovinách – nejde jen o výměnu poznatků, sdílení zkušeností a názorů, ale třeba i o dotazy ze strany studentů… Po mnoha letech výkonu profese má člověk přece jen tendenci sklouzávat k zavedeným postupům nebo rutině, ale tak, jak se mění generace studentů, proměňují se i jejich dotazy, úvahy a přístupy k učivu. Ty jsou pro mě jistě silným a nosným motivem, jak nahlédnout na věci jinak, aktuálně, jak promýšlet učivo či výuku jako takovou nově, a snad lépe.

Zpětná vazba od studentů je pro učitele nezbytná, i když může být někdy náročné ji přijmout. Je potřeba vzít na vědomí, že je součástí profese učitele, být neustále pod drobnohledem, a naučit se s tím pracovat ve svůj prospěch.

Vzpomenete si na nějakou situaci nebo moment, které Vás ve Vaší pedagogické kariéře motivovaly nebo formovaly?

Na takový moment si zřejmě nevzpomenu. Myslím, že mé rozhodnutí stát se učitelkou začalo uzrávat již na 2. stupni základní školy, a postupně se utvářelo. Chtěla jsem se stát paní učitelkou němčiny, dodnes mě velmi baví vyučovat tento jazyk, ačkoli se tomu věnuji jen okrajově. Mohu tedy říci, že jsem byla formována učiteli základní školy i gymnázia, také studium na Filozofické fakultě UP sehrálo významnou roli. Tu klíčovou však sehráli mí učitelé a později kolegové na Pedagogické fakultě UP, především na Ústavu pedagogiky. Ti byli pro mou kariéru velkou motivací; jsem vděčná, že mnoho z nich mohu nyní považovat za své přátele.

Nemohu opomenout ani nezanedbatelný formativní vliv mé rodiny, kde jsou učitelé zastoupeni již po několik generací – jsem to takzvané dítě „z učitelské rodiny“, mé profesní přesvědčení je tedy opravdu stabilní.

Popište nějaký svůj projekt, výstup nebo inovaci, ze kterých máte radost.

Pokud bych měla popsat inovativní výstup plynoucí z řešení projektů, věřím rozhodně v budoucnost online platformy vytvořené v projektu DigitalTA, která by mohla usnadnit začínajícím učitelům vstup do praxe. Na platformě intenzivně spolupracovali odborníci z několika evropských zemí; začínající učitelé i studenti zde mohou sdílet své zkušenosti, učit se vzájemně, využívat mentoringu učitelů expertů nebo také vyhledávat relevantní zdroje informací pro svůj profesní růst. Obecně se domnívám, že podpora začínajících učitelů je téma, kterému bychom měli na fakultách připravujících učitele věnovat značnou pozornost.

Výstup, který mě vždy potěší, jsou pochvalná slova studenta, který ocení výuku, ať již bezprostředně po jejím konání, nebo i zpětně, třeba po pedagogické praxi nebo i po nástupu do profese. Kdykoli si student uvědomí, že získal znalosti a dovednosti v praxi dobře využitelné, nebo kdy se začne do praxe o něco více těšit, mohu si říci, že jsem odvedla dobrou práci.

Paní doktorka dokazuje, že výuka může být i odlehčená, vtipná a zároveň plnohodnotná a profesionální.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Nejvíce na paní doktorce oceňuji její vstřícnost, profesionalitu a bezprostřednost.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Když se paní doktorka ve výuce na něco zeptá, a student odpoví nepřesně, nikdy neřekne, že je to špatně. Nikdy. Vždy se snaží, abychom z té naší odpovědi společně dospěli k odpovědi správné. Tj. neshodí a neodsoudí toho studenta.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Paní doktorka dokazuje, že výuka může být i odlehčená, vtipná a zároveň plnohodnotná a profesionální.

Paní doktorka vždy látku vysvětluje a zdůvodňuje na základě příkladu z praxe (své či naší vlastní). Ona dává studentům pocit sounáležitosti a opory, že na nic nejsme sami a že to pomine.