Kateřina Valchářová | Ukazuje, že zážitkové učení má místo i v akademickém prostředí

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění – děkan Pedagogické fakulty UP Vojtech Regec letos již podruhé vyhlašuje cenu Magister optimus pro nejlepší učitele a učitelky fakulty. Nominace vzešly ze strany studentů, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou představeni 19. června 2025 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jednou z nominovaných je i Kateřina Valchářová. Přečtěte si více o tom, jak přistupuje k výuce a co považuje za nejdůležitější ve své práci!

Kdo je Mgr. et Mgr. Kateřina Valchářová, Ph.D.

Jmenuji se Kateřina Valchářová a už jako malá jsem snila o tom, že se stanu učitelkou. Když jsme s maminkou projížděly kolem Žižkova náměstí v Olomouci, vždy mi říkala, že pokud chci jednou učit, právě tady budu studovat. A tak se i po několika letech stalo. Na Univerzitě Palackého jsem vystudovala magisterské programy předškolní pedagogika a pedagogika pro střední školy. Osm let jsem působila na střední pedagogické škole, kde jsem se věnovala výuce a zároveň jsem byla metodikem praxí. Díky tomu jsem byla v každodenním kontaktu s mateřskými školami a reálnou praxí. Po ukončení doktorského studia jsem zůstala v akademickém prostředí. V současnosti působím na Ústavu pedagogiky.

Co je pro Vás ve výuce nejdůležitější?

Čas je pro mě vzácná a nenahraditelná surovina – a stejně tak k němu přistupuji i ve výuce. Chci, aby každá hodina měla smysl. Aby z ní studenti odcházeli s pocitem, že jim něco přinesla, že otevřela nové otázky, podnítila diskusi, třeba i tu, která pokračuje ještě cestou domů nebo v tramvaji. Snažím se o vytvoření bezpečného prostředí, kde je prostor na otázky, studenti se nebojí zeptat, diskutovat a chybovat.

Jako pedagog vnímám výuku jako neustálé vyvažování: na jedné misce vah je teorie, na druhé praxe. Obojí je pro mě stejně důležité a snažím se to i studentům, kteří prahnou po praxi vysvětlovat. Studentům se snažím ukazovat, že kvalitní praxe stojí na pevných teoretických základech – a že právě v jejich propojení se skrývá síla dobrého učitele. Můžeme mít učitele skvělého praktika a stejně tak vynikajícího teoretika bez praxe, ale když se tohle propojí, tak v tom spatřuji sílu kvalitního učitele.

Nezastupitelnou hodnotou je pro mě lidský přístup. Slušnost, vzájemný respekt a opravdový zájem o druhého nejsou v mých očích samozřejmostí, ale kvalitou, kterou je třeba rozvíjet. I to hledám u svých studentů a s pokorou se snažím, aby to hledali i oni sami v sobě, tak aby z nich jednou byli slušní, spravedliví a laskaví učitelé a tyto hodnoty, aby předávali dál i dětem.

Představte alespoň jeden konkrétní příklad ze své výuky, který by mohl inspirovat ostatní.

To je hodně těžké, protože v každém semestru se snažím zkoušet něco nového. Ale když se ohlédnu zpět, asi nejvíc mě ovlivnila má dlouhodobá účast na několika desítkách školení zaměřených na prožitkové učení a zážitkovou pedagogiku, a to jak v Česku, tak v zahraničí. A zjistila jsem, že tento přístup se dá „napasovat“ opravdu na jakýkoli předmět – třeba i na zdánlivě teoretické Dějiny předškolní pedagogiky.

Inspirují Vás nějakým způsobem Vaše studentky a studenti?

Jednoznačně ano – a jeden aktuální příklad za všechny. V těchto dnech státnicují studentky programu předškolní pedagogika, a musím říct, že šlo o naprosto fantastickou skupinu. Na hodiny s nimi budu ještě dlouho a velmi ráda vzpomínat. Byly nesmírně inteligentní, přemýšlivé, každá zcela jedinečná. Každá z nich se hodí do jiného typu mateřské školy, ale právě v tom byla jejich síla – různorodost, originalita, autenticita. Líbilo se mi, s jakou energií a pokorou do hodin přicházely, jak svědomitě plnily úkoly, spolupracovaly ve skupinách a navzájem se podporovaly. Opravdu mi budou chybět. Jsem na ně opravdu hrdá a pyšná, kam se za dobu studia posunuly. A upřímně – je mi až líto, že končí. V mnohých z nich totiž vidím potenciál pro další akademickou cestu, dovedu si je představit jako kolegyně v doktorském studiu. Na druhou stranu vím, že právě v mateřských školách jsou takové učitelky potřeba. Já bych si je pro své vlastní děti v mateřské škole přála hned. Některé jsem učila ještě na střední pedagogické škole, takže můžu říct, že jejich cestu a posun můžu sledovat už 10 let a je to pro mě hodně silné sledovat kam se vypracovaly. Zároveň ale musím říct, že mají skvělé nástupkyně – a vlastně všichni studenti, se kterými se ve výuce potkávám, jsou pro mě obrovským hnacím motorem. Díky nim do výuky chodím s radostí, s chutí hledat nové cesty a s pocitem, že má moje práce hluboký smysl.

Vzpomenete si na nějakou situaci nebo moment, které Vás ve Vaší pedagogické kariéře motivovaly nebo formovaly?

Rozhodně letošní cena pana rektora Teaching Awards – ocenění za nejlepšího vyučujícího, které probíhalo napříč celou univerzitou. Vzpomínám si, když mi volali z rektorátu, jestli vím, že jsem nominovaná a já jejich emaily vyhodnocovala jako spam, protože mi to nepřišlo být možné.

Já jsem ve svém životě měla obrovské štěstí na lidi, od kterých jsem se mohla učit a to jak v oblasti hudby, zážitkové pedagogiky, na střední škole a také v akademickém prostředí a v neposlední řadě v rodině. Přeju každému studentovi, aby měl za sebou člověka, za kterým může přijít pro radu, a aby dělal svou práci s láskou, stejně jako to mám já. Protože pokud před Vámi bude někdo neustále zavírat dveře a nedá Vám šanci, tak je to hrozně demotivující, a to se mi nikdy za Pedagogické fakultě nestalo a možná díky tomu mě moje práce pořád tak baví. Velkou motivací v mé práci je také můj manžel, který mi pomáhá tvořit video materiály do výuky, nebojí se konstruktivní kritiky a má k mé práci velké pochopení.

Popište nějaký svůj projekt, výstup nebo inovaci, ze kterých máte radost.

Kdybych měla vybrat jeden projekt, ze kterého mám opravdu radost, byl by to dokument o Janu Amosi Komenském. Původně jsem ho začala tvořit jen jako podpůrné video k výuce – s cílem přiblížit studentům jeho myšlenky srozumitelněji a živěji. Tehdy s rok a půl letým synem v kočárku a manžele s kamerou na krku jsme objížděli nejrůznější místa naší země a sbírali jsme materiály. S velkým respektem jsem tehdy oslovovala různé komeniology z celé republiky, aniž bych sama byla odbornicí na Komenského. O to víc mě dnes těší, když slyším jejich pozitivní reakce. Když mi říkají, jak je dokument zaujal, že má smysl a že by stálo za to ho přeložit i do jiných jazyků, připadá mi to skoro jako sen. Záměr byl původně úplně jiný – a o to silnější pro mě ten výsledek je. Potvrzuje mi to, že když člověk dělá něco srdcem, co ho baví a v co věří, tak to může mít velký dopad, i tam, kde by to nečekal.

Paní doktorka ukazuje všem, že učit se dá s laskavostí, empatií, tolerancí, pochopením a s láskou k tomu, co ostatním předává.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Je to velmi jednoduše řečeno správná bytost na správném místě, kde těmi nejlepšími možnými a autentickými způsoby sdílí informace a vymýšlí různé aktivity, které dokonce dokáží i stmelit kolektiv – čehož není schopný každý pedagog…

Lidský přístup, empatii, praktické návrhy do výuky

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Na jedné z vyučovacích hodin jsme se věnovali „padáku“, do kterého jsme uváděli své silné a slabé stránky, na kterých budeme muset zapracovat. Díky tomu jsme si nejen uvědomili, jak obtížné je udělat vlastní sebereflexi, ale i to, jak náročné je ji sdílet před ostatními.

Brunch na konci semestru, na který každý student připraví svůj nejlepší kulinářský výtvor, je výbornou stmelovací a uvolňující aktivitou ve zkouškovém období. Když si během něj zpíváte písničky, někdo hraje na kytaru a hrajete různé hry, zcela zapomenete, že se nacházíte na univerzitě – a hlavně na to, že je zkouškové.

Na poslední z vyučovacích hodin jsme hráli hru, jejíž název nebudu prozrazovat. Každopádně se jednalo o hru s pravidly, která byla metaforou na dnešní svět – co nám dává, co mají jaké státy atd. To jsme ale pochopili až na závěr, a bylo to pro nás velmi překvapující.

Mezitím, co jsme hráli, jsme byli vystavováni trochu náročnějším psychickým výzvám, které pramenily z událostí hry a z naší neznalosti jejího skutečného významu. Tím chci říct: nebojte se dávat studentům výzvy, které zahrnují i psychickou zátěž, pokud je to v rámci bezpečného prostředí, například hry, kde se vše dá ještě nějak kontrolovat.

Zároveň vám to může odhalit, jak který student zvládá psychickou zátěž, tedy i to, jak reaguje na stres – což je podle mě důležitý aspekt, kterého by si měl každý pedagog u svých studentů uvědomovat a pokud možno nějakým způsobem podporovat.

S klidným srdcem mohu říct, že paní Valchářová tuto schopnost skutečně naplňuje.

Hry v rámci předmětu kinestezie pohybu nebo i lidsky podané informace v předmětu kurikulum nebo dějiny pedagogiky.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Paní Kateřina Valchářová mi předala rozhled, že existují různé způsoby, jak pracovat na seberozvoji. Díky ní jsem měla možnost nahlédnout do mateřských škol s alternativním zaměřením a poznat jejich reálný chod. Předala mi především naději, že v mateřských školách budou působit laskavé paní učitelky – protože věřím, že její vlastní laskavost a způsob výuky se „zapíše“ do nitra každého člověka, který bude mít tu čest být jí vyučován.

Empatii, spoustu nápadů, nadhled nad tím, co je opravdu důležité – nejsou to vědomosti, ale pocit, se kterým děti ze školky odcházejí. Pokud do školky chodily rády, naučí se mnohem víc.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Chtěla bych jen napsat, že přesně takoví pedagogové, jako je paní Valchářová, zanechávají ve studentech pozitivní „stopu“ – že to studium stálo za to, i přesto, jak náročné bylo. Hlavně je vidět, jak jí záleží na každém jediném studentovi. Jako jedna z mála pedagogů si pamatuje vaše jméno a příjmení a další detaily o vás, což je vážně rarita... Celkový přístup paní Valchářové ve vás vytvoří pocit, že se na výuku budete těšit – a na univerzitě se tak díky jednomu pedagogovi cítíte jako doma.

Paní doktorka ukazuje všem, že učit se dá s laskavostí, empatií, tolerancí, pochopením a s láskou k tomu, co ostatním předává. Nikdy nikomu neřekne, že nemá čas. Prostě si ho na Vás udělá.