Barbora Červenková | Připravuje studenty nejen na závěrečné zkoušky, ale i na praxi a na život

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění. Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vojtech Regec i letos uděluje cenu Magister optimus 2026, která oceňuje nejlepší učitele a učitelky fakulty. O nominacích rozhodli studentky a studenti PdF UP, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou vyhlášeni 18. června 2026 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jednou z nominovaných je i Barbora Červenková. Přečtěte si, jak přemýšlí o vzdělávání, co ji na práci se studenty nejvíce baví a co považuje za klíčové pro dobrou výuku!

Kdo je Mgr. Barbora Červenková, Ph.D.

Mgr. Barbora Červenková, Ph.D. pracuje od roku 2022 jako odborná asistentka na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde učí celou řadu  předmětů věnovaných logopedii u dětí. 

Vystudovala speciální pedagogiku, český jazyk a literaturu a občanskou výchovu na Masarykově univerzitě v Brně. Po studiu na VŠ pracovala sedm let jako klinický logoped v nestátním zdravotnickém zařízení ve Slavkově u Brna, poté 10 let v Centru Kociánka v Brně, kde pracovala s klienty s tělesným, mentálním a kombinovaným postižením a nyní již devátým rokem pracuje ve FN Brno na Neonatologickém oddělení s dětmi narozenými předčasně. Disertační práci věnovala tématu jak citlivě a responsivně přistupovat k příjmu potravy u dětí narozených předčasně.  Zkušenosti s výukou získávala nejprve v rámci Asociace klinických logopedů ČR, kde lektorovala řadu kurzů v rámci celoživotního vzdělávání (certifikované kurzy, akreditované kurzy, kurzy pro IPVZ). Následně od roku 2017 začala učit na Pedagogické fakultě jako externista a učí zde jako odborný asistent  dosud. 

Radost jí dělá se učit a učit se, jak naučené co nejefektivněji předat studentům. Jejím celoživotním posláním je pečovat o ty nejkřehčí, nejzranitelnější  a nejpotřebnější klienty, hledat cesty, jak podpořit jejich potenciál a nalézat pro každého z nich vhodný typ a formu logopedické terapie. 

Co je pro Vás ve výuce nejdůležitější a jak přemýšlíte o vzdělávání a práci se studenty? 

Učit jako odborný asistent na vysoké škole byl totiž odjakživa můj sen. Mým velkým přáním je, aby studenti nejen pochopili, co jim sděluji, ale aby také pochopili, jak je možné tyto informace využít v praxi. 

Prezentace si připravuji opravdu pečlivě a s rozvahou. Krom základních a nutných informací obohacuji výklad o aktuální informace z tuzemské i zahraniční literatury. 

Potom věnuji velkou pozornost zjišťování, jak to, co jsem studentům vyprávěla, chápou, jak přesně rozumí pojmům, které se naučili a jestli termínům a různým výrazům přikládáme všichni stejný význam. Ověřuji si porozumění na úrovni slov, definic i celých teorií a přístupů. Je pro mě velmi důležité  abychom mluvili všichni stejným jazykem, aby sémantika našich výrazů byla shodná. Většina studentů logopedie dokáže plynule reprodukovat dlouhé proslovy  plné složitých termínů, ale když se doptávám, co jednotlivé pojmy, které studentky použily znamenají, často zjistím, že pro každého z nás znamenají něco jiného. Použití složitých terminologických obratů může snadno dojít k takzvanému „zmatení jazyků“ a to nejen tak, jak tomu bylo při stavbě věže Babylonské, ale i klidně mezi skupinou vyskokoškoláků hovořících stejným jazykem.  

Když jsem si jistá, že si v základních pojmech rozumíme, začínám informace systematicky rozšiřovat. Využívám spirálovité učení, fázované opakování. Studenti ví, že na to, co se v hodině naučíme, budeme v té další navazovat, a tak jim nezbývá nic jiného, než se na hodiny připravovat. 

K ověření toho, co si zapamatovali využívám  Feynmanovu techniku. Při ní mají studenti za úkol sepsat nebo říct co nejjednodušší a současně dostatečně výstižné vysvětlení či definici tak, jak by ji využili pro vysvětlení daného tématu rodiči dítěte docházejícímu na logopedii.  

Následně skupina studentů dostane třeba za úkol připravit si a vysvětlit úkol na doma pro rodiče dítěte s vývojovou poruchou jazyka, jež má sám vývojovou poruchu jazyka. Druhá skupina představuje rodiče a dává studentovi, který hraje roli rodiče zpětnou vazbu, zdali instruktáži rozuměli. Díky tomu si mohou studenti zažít, že předat rodiči informace v krátkých větách a jednoduchou formou je mnohem složitější, než si mysleli.  

Poté mají za úkol porovnat zadané úkoly pro rodiče s doporučeními, které jsme probrali  v hodině.  Často se zjistí, že studenti mají tendenci připravit si pro  rodiče celou řadu úkolů, i když bylo doporučeno, aby rodiče dostali k domácí přípravě úkoly jen dva. Pokud  totiž rodiče dostanou velké množství úkolů, obvykle je to přetíží a odradí a ve výsledku jich udělají méně, něž když jich dostanou míň. Také mají za úkol analyzovat, zda byly úkoly, které rodičům zadali vhodně rozloženy dle  rovin jazyka, které je třeba rozvíjet. Často následně zjistí, že například zvolili více úkolů z jedné jazykové roviny, což může následně zase přetížit dítě. 

Následně dostanou za úkol své sdělení pro rodiče  přeformulovat tak, aby došlo k optimalizaci zadání, byly doplněny informace, které nezazněly, byly eliminovány nadbytečné informace, a  to vše  co nejjednodušším jazykem.  

Studenti při této aktivitě zjišťují, že i když měli pocit, že původně sdělené látce rozumí, až po této aktivitě zjistí, že mezi schopností rozumět sdělovanému a aplikovat tyto  informace v praxi je velký rozdíl. Díky tomuto cvičení si informace lépe vštípí a zapamatují, což následně podpoří proces aktivního vybavování informací.  

Mým cílem při výuce je snaha, aby byli studenti aktivní a  aby u výuky mysleli. 

Je pro mě důležité, aby ze mě cítili, že to, že odpoví špatně mi rozhodně nevadí, že oceňuji jejich odvahu odpovědět, i když si odpovědí nebyli jistí, že oceňuji  to, že se mnou mluví a že u toho přemýšlí. Pro mě je nejdůležitější naučit je kriticky myslet, naučit je zvládnout pocit, že odpověděli špatně, ale přesto to nevzdat a přemýšlet dál. A nejvíc mě těší, když začnou rozporovat nějaká má tvrzení. To pak teprve začíná zábava.  A nebo když třeba najdou v mé výpovědi chybu, tak je zato  vždy pochválím, protože je to skvělé, že si toho všimli, mám radost, že dávali pozor a nebáli se mi to říct. Chci, aby viděli, že chyby děláme všichni, a že je to prostě normální a není nutné se za to trestat. 

Toto vše dělám proto, aby byli připraveni nejen pro závěrečné zkoušky, ale taky pro praxi a pro život… 

Její otevřenost, přirozenost a propojení výuky s reálnou praxí nás inspirují nejen během studia, ale i při hledání vlastní profesní cesty.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Velmi oceňuji její přirozenost, styl oblékání, a především odvahu sdílet nahlas průlomové myšlenky vycházející z neuvěřitelné schopnosti kritického myšlení. Mám takový pocit, že tam kde jiní končí, tam paní doktorka začíná a dává informacím úplně nový rozměr.

Opravdu blízké mi bylo upřímné sdílení vlastních zážitků jak z pracovního tak osobního života, které byly velmi inspirativní, a často i zábavné - proto oceňuji i humor, kterého se paní doktorka během hodin také nebála.

Líbí se mi, že paní doktorka Červenková vzbuzuje zároveň přirozený respekt, a člověk si ji za její rozsáhlé vědomosti váží, ale zároveň se nebojí se studenty diskutovat (naopak to vyžaduje - což je jen dobře, jelikož díky naší aktivizaci si toho pak více zapamatujeme), otevírat zajímavá témata, používat jazyk jak odborný, tak i neformální a hovorový, díky kterému je mi o to víc sympatická. Její přednášky byly výjimečné tím, že mě obohacovaly nejen odborně, ale i lidsky.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Téměř na začátku každé hodiny se paní doktorka zmínila o tom, že je logopedka, a proto je jejím cílem nás rozmluvit (dostávali jsme za to i malé významné plusové body, které pak mohly ovlivnit závěrečné hodnocení) - díky chytře položeným otázkám a interakcím v hodině jsem byla, v dobrém slova smyslu, přinucena přemýšlet a mluvit a nejen zapisovat.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Jak už jsem zmínila výše, inspirací bylo mnohem více. Ráda bych ale vyzdvihla dvě věci, které mě výrazně ovlivnily.

V osobní rovině je pro mě velkou inspirací vnitřní disciplína paní doktorky, o níž během výuky otevřeně hovořila.

Zároveň jsem se v průběhu semestru dozvěděla o jejích nepovinných přednáškách zaměřených na vývojovou poruchu jazyka (DLD). Díky nim jsem získala řadu konkrétních a praktických doporučení, která mi pomohla lépe porozumět jednomu z mých blízkých, u něhož je vysoká pravděpodobnost této diagnózy. Nešlo jen o akademické poznatky, ale o rady využitelné v každodenním životě – například podporu kolektivních sportů, společné čtení a následné převyprávění přečteného textu nebo důraz na jasné zasazení sdělení do kontextu pomocí otázek kdo, kdy a kde.

Díky těmto doporučením se postupně zlepšila naše vzájemná komunikace a já jsem začala lépe chápat některé projevy jeho chování.

V rovině pracovní se jedná o to, že působím jako speciálněpedagogická poradkyně v jisté dětské skupině, a díky paní doktorce konečně vím, jaké ověřené metody a techniky jsou dle její praxe a výzkumů ze všeho nejvhodnější pro logopedickou prevenci u předškolních dětí: Především tedy různé způsoby foukání (do píšťal a píšťalek, kazu, MagicBall, peříček atd.) a také nasávání (různě tlustými brčky tekutiny s odlišnou hustotou).

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Práce paní doktorky Červenkové si moc vážím. Oceňuji její nadčasovost a přesah nejen pro univerzitní a logopedickou obec. Dle mého názoru je skvělou pedagožkou, výzkumnicí a osobností v jednom.