Jana Kořínková | Spojuje odbornost, empatii a respekt k jedinečnosti každého studenta

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění. Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vojtech Regec i letos uděluje cenu Magister optimus 2026, která oceňuje nejlepší učitele a učitelky fakulty. O nominacích rozhodli studentky a studenti PdF UP, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou vyhlášeni 18. června 2026 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jednou z nominovaných je i Jana Kořínková. Přečtěte si, jak přemýšlí o vzdělávání, co ji na práci se studenty nejvíce baví a co považuje za klíčové pro dobrou výuku!

Kdo je Mgr. Jana Kořínková, Ph.D.

Učitelství a anglický jazyk mě provázejí od raného dětství. Otec byl speciální pedagog a často mě brával s sebou do vyučovacích hodin. Část mé rodiny se na počátku 20. století vystěhovala do USA a podařilo se nám udržet vzájemné vztahy i v dalších generacích, což pro mě bylo velkou motivací k samostudiu angličtiny. Měla jsem veliké štěstí, že i v éře komunismu jsem mohla navštěvovat základní školu s rozšířenou výukou cizích jazyků a posléze i jazykové gymnázium, které jsem ukončila se státní zkouškou z dvou cizích jazyků.  Vystudovala jsem obor anglická a česká filologie na Filosofické fakultě Univerzity Palackého. Po kratší zkušenosti s výukou na základní škole jsem v roce 1996 na pozvání doc. Aleny Lenochové, své bývalé učitelky a zakladatelky anglistiky na Pedagogické fakultě UP, začala vyučovat na Katedře anglického jazyka. Nejprve jako externistka, od roku 2001 už na plný úvazek. V roce 2009 jsem získala titul Ph.D. v oboru Pedagogika.  

Od té doby působím na PdF UP jako odborná asistentka. Mými kmenovými předměty jsou Anglická výslovnost v teorii a praxi a Didaktika anglického jazyka pro 1. stupeň ZŠ. Kromě nich vyučuji i Úvod do překladu, Textovou analýzu a Práci se žáky se speciálními výukovými potřebami v hodinách angličtiny. Na našem pracovišti se také dlouhodobě na starosti mezinárodní agendu, věnuji se zahraničním návštěvám a vykonávám funkci koordinátorky pro program Erasmus+ .  

Co je pro Vás ve výuce nejdůležitější a jak přemýšlíte o vzdělávání a práci se studenty?

Výukou anglického jazyka v různých vzdělávacích kontextech a podobách se zabývám po celý svůj profesní život – pro mě až neuvěřitelných 35 let. V počátcích mého pedagogického působení byla dobrá znalost anglického jazyka něčím výjimečným a obdivovaným, dnes je spíše „řidičským průkazem“, který chce a potřebuje vlastnit skoro každý. 

Styl a náplň práce učitelů angličtiny se za ta léta značně proměnily, ale některé věci zůstávají stejné. Jsou to pilíře učitelské profese, bez nichž není možné toto povolání efektivně vykonávat – kromě zapálenosti pro obor k nim podle mě náleží především laskavost, otevřená respektující komunikace, spolehlivost a férovost, vstřícnost k jedinečnosti a jinakosti, vědomí, že nikdo není a ani nemůže být dokonalý, a v neposlední řadě smysl pro humor, s nímž se dá lépe proplout kdejakou závažnou a tíživou situací. Těchto oblastí se netýkají žádné inovace – tady se jako učitelé celý život tříbíme a prohlubujeme. 

Mám-li tedy nějak krátce shrnout své pojetí pedagogického působení, snažím se především vyučovat se vším všudy tak, jak bych si přála, aby jednou učili mí studenti: s odborností, ale především s chápavým, osobním lidským přístupem. Snažím se být tou změnou, kterou bych si přála vidět ve světě (parafráze Gándhího slov). Se stále rostoucím počtem studentů v seminářích je to začíná být trochu výzva, ale věřím, že se mi to zatím povětšinou daří. Tady nám může hezky posloužit i nový Kompetenční rámec absolventa a absolventky učitelství. Nejenže ho potřebujeme vtělit do nově akreditovaných programů, můžeme ho obrátit i vůči sobě jako užitečné zrcadlo. 

Ve svém profesním životě sleduji v poslední době především dva zájmy. První souvisí s pravděpodobným brzkým zavedením výuky anglického jazyka od 1. ročníku základní školy. Výuka angličtiny u malých žáků, kteří ještě neumějí číst a psát, má svá specifika a úskalí, a protože v naší zemi zatím nemá hlubší zažitou tradici a stále kolem ní panují některé miskoncepty, je třeba na ni budoucí učitele kvalitně připravit. Jak na to, aby nebyla přetěžující, ale zábavná a přitom užitečná s trvalými výsledky? Hodně úsilí tedy věnuji rozvoji a výuce svých seminářů didaktiky primární angličtiny. Jejich nedílnou součástí je úvodní kurz nácviku správné anglické výslovnosti, která je pro učitele angličtiny u nejmladších školáků zcela klíčová, a přitom často opomíjená. V hodinách hodně diskutujeme, srovnáváme, jak jsme se jazyk učili my a co dnes pozorujeme na praxích ve školách, a během roku se s každou studentkou či studentem dvakrát setkáváme v diskusi nad jejich osobním portfoliem, což vytváří vítaný prostor ještě si mnohé dopovědět a vyjasnit. Je to časově náročné, ale velmi přínosné. Moc mě těší, když potkám bývalé studenty, kteří už začali angličtinu na 1. stupni vyučovat a referují mi, že „to v praxi opravdu funguje“. 

Druhá oblast, na niž se pracovně soustředím, je výuka angličtiny u žáků se specifickými potřebami. Nejsem sice speciální pedagog (to byl můj táta), ale mám mnoho zkušeností jako maminka dětí s ADHD a dyslexií, a také jako učitelka. I v této oblasti panuje řada mýtů, které mohou zbytečně komplikovat život učitelům i dětem. Prezentuji studentům současné odborné poznatky, sdílím s nimi osobní zkušenosti a příběhy a snažím se v nich probudit hlubší porozumění, což je základ pro citlivý a efektivní přístup k žákům s různými specifiky učení i chování. Zároveň vnímám, že i na naší pedagogické fakultě podíl studentů se specifickými potřebami stále roste, a sleduji, že pro některé z nich je studium opravdu náročné. Věřím, že když se jim podaří vytrvat a svá učitelská studia úspěšně dokončit, mohou se z nich stát empatičtí učitelé, kteří dokážou s porozuměním podpořit žáky, jež se potýkají s podobnými těžkostmi, kterými kdysi museli projít sami. Snažím se proto studentům se specifickými potřebami vycházet co nejvíce vstříc, především formou osobních konzultací a nabízením alternativních forem ověřování znalostí a dovedností. V poslední době mě velmi zaujal koncept Universal Design, který spočívá, zjednodušeně řečeno, v nastavování výuky takovým způsobem, aby byla přístupná pro co nejširší okruh studentů bez nutnosti dalšího přizpůsobování. Tímto směrem bych se chtěla v budoucnosti stále více orientovat. 

Na závěr přiznávám, že se nominací na cenu Magister Optimus cítím opravdu poctěná a potěšená. Jsem ráda, že mám na naší fakultě kolem sebe tolik mladých inspirativních bytostí, díky nimž se neustále něco nového učím a dozvídám. Děkuji studentům za nominaci a děkuji také svým milým kolegům, kteří mě berou takovou, jaká jsem, i se všemi specifiky (ach, to zapomínání a ztrácení věcí…). Učitelský život je veselý a naplňující. Samozřejmě ne ve všem a pořád, ale většinou ano. Přeju absolventům našich učitelských programů, aby to ve své budoucí praxi vnímali podobně.

Oceňujeme její lidskost, odbornost a schopnost předávat znalosti srozumitelně, zajímavě a s nadšením.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Vážíme si její lidskosti, odbornosti a přístupu, díky kterému jsou přednášky vždy zajímavé, srozumitelné a obohacující.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Věnuje velkou pozornost tomu, aby studenti látce opravdu porozuměli.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Je pro nás inspirací v tom, jakým učitelem bychom jednou chtěli být.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Za své pedagogické působení si paní doktorka toto ocenění skutečně zaslouží.