Kamil Kopecký | Patří mezi průkopníky inovativní výuky a digitálního vzdělávání s významným společenským dopadem

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění. Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vojtech Regec i letos uděluje cenu Magister optimus 2026, která oceňuje nejlepší učitele a učitelky fakulty. O nominacích rozhodli studentky a studenti PdF UP, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou vyhlášeni 18. června 2026 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jedním z nominovaných je i Kamil Kopecký. Přečtěte si více o tom, jak přistupuje k výuce a co považuje za nejdůležitější ve své práci!

Kdo je prof. Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.

Prof. Kamil Kopecký je český vysokoškolský pedagog, popularizátor vědy a příležitostný influencer, který se věnuje problematice nových médií, mediální gramotnosti, vzdělávání s podporou IT a problematice online komunikace, především té rizikové. Specializuje se zejména na kyberšikanu, sexting, kybergrooming, rizika sociálních sítí a ochranu osobních údajů v prostředí internetu, věnuje se ale také dezinformacím a posilování mediální gramotnosti. V posledních letech se intenzivně zabývá příležitostmi a riziky spojenými s umělou inteligencí a jejím smysluplným využíváním ve vzdělávání. Je ředitelem Institutu výzkumu a vzdělávání v oblasti digitálních technologií a kyberbezpečnosti PdF UP a vedoucím národního projektu E-Bezpečí. Je tvůrcem řady výukových aplikací a online her (např. Samova dobrodružství). Dlouhodobě spolupracuje s Policií ČR, Kanceláří prezidenta republiky a první dámou Evou Pavlovou, ministerstvy, neziskovými organizacemi i komerčními partnery.

Co je pro Vás ve výuce nejdůležitější?

Smysl, cíl – a pochopení své pozice. Pokaždé, když vstoupím do výuky, ať už jde o seminář či přednášku, vždy přemýšlím o tom, čeho bych chtěl dosáhnout, jestli bude daný vzdělávací obsah pro studenty smysluplný, využitelný a obohacující. Jakmile mám jistotu v tom, že to, co budu dělat, bude mít pro studenty smysl, užitek a někam je to v pozitivním slova smyslu posune, uvažuji o formě. Zde je pak důležité umět studenty motivovat, aktivizovat, zapojit do výuky, dát jim prostor na vlastní aktivity, na projevení jejich názoru. 

Stejně důležitá je pro mě pozice, ze které učím. Drží se zásady, kterou si opakuji a opakuji ji i studentům: nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Student musí vědět a cítit, že nám oběma jde o totéž – že chci, aby se naučil, ale taky aby ho práce bavila, aby z ní měl radost, aby v ní pořád objevoval něco nového a aby v ní viděl smysl. Bez toho zbyde jen zápočet. 

Snažím se využívat také poznatků neurovědy, která pracuje s emocemi a jejich schopností fixovat poznatky, proto do výuky zařazuji humor, žert, vtip, které v konečném efektu posílí edukační efekt a upevní paměťové spoje. Velmi důležité je probudit ve studentech lásku k danému vědnímu oboru, neznechutit je, naopak je nadchnout pro téma – a snažit se, aby je nadšení neopustilo ani poté, co opustí přednáškovou místnost. 

Vzdělávání nekončí školou, jde o celoživotní proces, proto nejenom pro své studenty provozuji řadu webových stránek a tematických kanálů (např. na YouTube), které jim poskytují další a další zdroje poznání a podpoří jejich celoživotní učení. Každý můj předmět má vždy online podporu (Teams, prezentace, videa, OrgPad apod.). 

Představte alespoň jeden konkrétní příklad ze své výuky, který by mohl inspirovat ostatní.

Určitě doporučuji naučit studenty pracovat s generativní umělou inteligencí, a to ne jako s hračkou, ale jako s plnohodnotným pracovním nástrojem. V mých seminářích jsme se studenty mimo jiné: 

• zhudebňovali poezii a tvořili písničky, které lze rovnou zařadit do výuky češtiny i jiných předmětů, 

• navrhovali vzdělávací hry a interaktivní cvičení šitá na míru konkrétnímu tématu, 

• generovali výuková videa, včetně práce s deep fake technologiemi a jejich didaktickým i etickým ukotvením, 

• klonovali lidský hlas a učili AI mluvit česky, aby mohla namluvit vzdělávací obsah, 

• vytvářeli např. mluvící hlavy historických postav a využívali je k motivaci žáků (např. v rámci evokace), 

• používali AI pro rešerše odborné literatury, přípravu hodin, tvorbu testů, zpracování ŠVP nebo stylizaci textu, 

• trénovali AI na vlastních datech – a vytvářeli si pomocníka, který skvěle ovládá češtinu a jehož znalostní báze obsahuje konkrétní odborné zdroje. 

Společným jmenovatelem je to, že každá z těchto aktivit má praktický užitek a je plně využitelná v praxi – ne v hypotetické budoucnosti, ale hned další pondělí ve škole. A umí u žáků vyvolat wow efekt (mrkněte třeba na mluvícího Jana Žižku). 

Jedna z věcí, která se mi osvědčila v jiných typech seminářů, je převrátit úlohu studentů a pedagoga – tj. studenti sami vedou seminář (a to tandemově, samozřejmě jsou na vedení v předstihu připraveni), seminář má pevně dané základní části (podle E-U-R) a je zakončen reflexí. Úloha pedagoga je víceméně koordinační či korekční. 

Třetí příklad – online vzdělávací hry. Pro děti i pro učitele jsme vyvinuli sérii her, mezi nimi Samova dobrodružství (sam.e-bezpeci.cz), které ukazují, že prevence a výuka nemusí být přednáška s prezentací. Hra funguje proto, že staví hráče do role, ve které musí sám rozhodovat – a studenti pedagogické fakulty si pak v seminářích zkoušejí takovou hru navrhnout sami, od scénáře po didaktický záměr. 

A poslední příklad, který považuji za naprosto zásadní – otevřená diskuse o aktuálním dění. V rámci výuky mediální výchovy (a nejen v ní) dávám studentům prostor diskutovat o tématech, která se právě teď dějí – ať už jde o válku na Ukrajině, šílenství Donalda Trumpa v Bílém domě, působení domácích politiků v online světě, dezinformace, migraci nebo o tom, jak technologické firmy formují veřejnou debatu. Klíčové ale je, v jakém prostředí se diskuse vede. Snažím se vytvořit bezpečný prostor, ve kterém není žádný názor předem špatný – kde student může vyslovit i pochybnost, nepopulární postoj nebo otázku, kterou by si jinde netroufl. Mojí rolí pak není rozhodnout, kdo má pravdu, ale pomoci studentům pracovat s argumenty, hledat zdroje, rozpoznávat manipulaci a respektovat odlišný pohled. Bez téhle dovednosti nemá smysl mluvit o mediální gramotnosti – zůstala by jen sadou pouček o tom, jak rozpoznat fake news. 

Inspirují Vás nějakým způsobem Vaše studentky a studenti?

Abych byl upřímný a odpovídal férově – někteří a někdy. Studenti mě ale inspirují především dvojím způsobem. 

Za prvé přinášejí nové nápady a pohledy na věc. Často přicházejí z prostředí, do kterého já už nevidím – z aktuální praxe na školách, z vlastní rodičovské zkušenosti, ze sociálních sítí a digitálních platforem, které se mění rychleji, než stíhají reflektovat odborné publikace. Inspirací jsou pro mě obzvlášť studenti, kteří se mnou spolupracují na konkrétních aktivitách a projektech – např. studenti doktorských studií, kteří často nabízejí novátorské úhly pohledu a jiné typy zkušeností. Řada toho, co dnes v Institutu zkoumáme, vzešla původně z otázky položené v semináři nebo z postřehu doktoranda. 

Za druhé – a to budu upřímný – mě hodně nabíjí jejich zpětná vazba. Když student v evaluaci napíše, že mu přednáška něco dala, že ho seminář bavil, že si z hodiny něco odnesl do své vlastní praxe, je to pro mě potvrzení, že práce má smysl. Tahle drobná věta v anonymním formuláři dokáže přebít hodně formálních ocenění. 

Vzpomenete si na nějakou situaci nebo moment, které Vás ve Vaší pedagogické kariéře motivovaly nebo formovaly?

Pokud mám být upřímný a neproměnit tuto reflexi v povrchní ódu na skvělé a inspirující pedagogy, kteří mě celoživotně formovali, řeknu pravdu – nejvíce mě inspirovali především špatní učitelé, kteří ve mně upevnili přesvědčení, že svou profesi budu dělat naprosto jinak, než jsem si sám na vlastní kůži prožil. A že se budu snažit vychovávat generaci studentů-pedagogů, kteří vzdělávání na ZŠ a SŠ promění k lepšímu. 

Zažil jsem mnoho učitelů, kteří kromě toho, že neuměli učit, byli nenávistní, používali strach, represi, své studenty ponižovali a chovali se absolutně neprofesionálně. A výsledkem pak byla situace, kdy žáci/studenti nenáviděli školu, báli se do ní chodit a v dospělosti pak brali školu ne jako „dílnu lidskosti a inspirující zdroj poznání“, ale jako nutné zlo. A pozor, nejde o otázku náročnosti a kvality vzdělávání – jde o otázku profesionality a didaktických kompetencí. 

A přiznejme si – negativních vzorů mám spoustu i dnes. Kolegy a kolegyně, kteří z přednáškových pultů hlásají, jak má vypadat moderní výuka, jak by se mělo přistupovat ke studentům, jak důležitá je aktivizace a respekt – a pak ve vlastní praxi nedělají nic z toho. Tahle propast mezi „jak to říkám“ a „jak to dělám“ je pro mě dlouhodobě jednou z nejsilnějších motivací: snažit se, aby moje vlastní výuka odpovídala tomu, co o ní říkám nahlas. 

A samozřejmě mě formuje i moje okolí – rodina, kolegové, partneři z praxe i studenti samotní. 

Hodně mě v posledních letech baví výzvy, které mě tlačí ven z univerzitní bubliny – přednášky v zahraničí, vystupování v médiích, popularizace vědy a třeba spolupráce s první dámou Evou Pavlovou na tématech digitální bezpečnosti a duševního zdraví dětí. Každé z těchto publik je úplně jiné a každé mě nutí přepsat slovník i didaktiku od znova. Vedle vysokoškolské výuky proto pravidelně přednáším pro učitele základních, středních i vysokých škol napříč republikou, pro rodiče, seniory, pro Policii ČR i pro poslance. Bez tohoto kontaktu s reálnými problémy reálných lidí by moje výuka na fakultě brzy ztratila šťávu. 

A k tomu jedna věc, kterou považuji za součást své pedagogické práce, i když ji do žádného sylabu nevtěsnám: jsem trochu aktivista. Veřejně se vyjadřuji k tématům, která považuji za důležitá – od digitální bezpečnosti dětí přes regulaci sociálních sítí a dezinformace až po politická rozhodnutí, která ovlivňují školství a společnost. Snažím se být jedním z hlasů mlčící většiny v online prostoru. A to samé se snažím předat dál – protože mi ve výuce nejde jen o profesní přípravu, ale i o aktivní přístup k lidskému životu a světu kolem nás. O to, aby se studenti nebáli být aktivní, vystoupit z řady, ozvat se, mít vlastní názor a umět ho obhájit. Bez toho nám z absolventů PdF UP vyrostou možná zdatní řemeslníci, ale ne občané – a škola je obojí. 

Popište nějaký svůj projekt, výstup nebo inovaci, ze kterých máte radost.

Tady je to zcela jasné – E-Bezpečí (a všechny jeho související projekty a aktivity). Věřím, že většina mých studentů mé aktivity a projekty dobře zná, ale pro ty, kteří snad nevědí – E Bezpečí je národní projekt s velkým celospolečenským dopadem, který se zaměřuje na svět internetu a digitálních médií a který se věnuje problematice (nejenom) online bezpečnosti. 

Projekt kombinuje vzdělávání v terénu (ročně můj tým zrealizuje stovky vzdělávacích akcí v prostředí škol) s intervencí (ročně pomůžeme stovkám obětí kyberkriminality – včetně dětí), podporou pedagogů a rodičů (vydáváme vzdělávací a osvětové materiály, které jsou k dispozici zdarma), popularizací (provozujeme řadu webových stránek a profilů na sociálních sítích), legislativou (pomáháme utvářet školskou legislativu v této oblasti) a výzkumem (každý rok realizujeme různé druhy výzkumů věnovaných palčivým celospolečenským otázkám). 

Na tomto projektu je pro mě nejdůležitější jeho velký dopad a smysl – věnuje se palčivému tématu, které zasahuje jak děti, tak i dospělé. Užitečnost našich aktivit vidíme každý den – ať na vzdělávacích akcích, nebo v podobě případů, které s dětmi a dospělými řešíme. Jsem moc rád, že se stěžejní témata projektu podařilo před lety smysluplně zapojit také do vysokoškolské přípravy našich absolventů na PdF UP. 

Inspiruje nás svým nadšením, energií a schopností motivovat druhé.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Jeho zapálení, rozhled, schopnost motivovat.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Úžasné a inspirativní přednášky.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Ukázal mi, že nadšení a energie překonávají překážky.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Inspirativní pedagog, který s nadšením motivuje studenty a nebojí se nových výzev.