Stanislav Štěpáník | Proměňuje výuku českého jazyka v živý prostor pro komunikaci, kritické myšlení a porozumění síle slova

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění. Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vojtech Regec i letos uděluje cenu Magister optimus 2026, která oceňuje nejlepší učitele a učitelky fakulty. O nominacích rozhodli studentky a studenti PdF UP, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou vyhlášeni 18. června 2026 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jedním z nominovaných je i Stanislav Štěpáník. Přečtěte si více o tom, jak přistupuje k výuce a co považuje za nejdůležitější ve své práci!

Kdo je doc. PhDr. Stanislav Štěpáník, Ph.D.

Stanislav Štěpáník pracuje na Katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Je absolventem učitelství českého a anglického jazyka pro SŠ a 2. stupeň ZŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, tamtéž absolvoval doktorské studium a habilitoval se v r. 2020 na docenta. Během svých studií absolvoval šestiměsíční studijní pobyt na Sheffield Halam University v britském Sheffieldu a roční studijní pobyt na University of Alberta v kanadském Edmontonu. Dlouhá léta byl praktikujícím učitelem na základní a střední škole. 

Je autorem řady odborných publikací, mj. monografie Výuka češtiny mezi tradicí a inovací (vyd. Academia, 2020), se spoluautorkami a spoluautory mezinárodní monografie Vztah jazyka a komunikace v česko-slovensko-polské didaktické reflexi (vyd. Karolinum, 2019) a didaktické příručky Školní výpravy do krajiny češtiny (vyd. Fraus, 2020). Od letošního ročníku vede odborný časopis Český jazyk a literatura. 

Co je pro Vás ve výuce nejdůležitější a jak přemýšlíte o vzdělávání a práci se studenty? 

Šel jsem na pedagogickou fakultu proto, že jsem se chtěl stát učitelem. Začal jsem učit už v 1. ročníku svého vysokoškolského studia, tehdy ještě nedělitelného pětiletého programu. Když jsem na nástěnce katedry našel inzerát na několik hodin angličtiny v jedné menší pražské základní škole, říkal jsem si, že je to přesně pro mě. Ve čtvrtek byl pohovor s ředitelkou a v pátek už jsem stál před třídou deváťáků. Začátek to nebyl úplně jednoduchý, ale zjistil jsem, že toto chci dělat.  

K hodinám angličtiny zanedlouho přibyly i hodiny češtiny a společně se svými žáky jsem začal poznávat, jak rozdílný může být přístup v předmětech, které mají totožný cíl, ale značně odlišnou praxi výuky. Oba usilují o to, aby se žáci stali kompetentními uživateli jazyka, ale zatímco v angličtině nebo v kterémkoliv jiném cizím jazyce asi nikdo nepopře jednoznačnou nutnost rozvíjet komunikaci, ve výuce češtiny jako by to neplatilo. Jako by to nejdůležitější bylo umět znalosti o jazyku či literatuře více než jazyk či literaturu samy o sobě. Nemáte taky náhodou podobnou zkušenost…?  

Tehdy jsem ještě nevěděl nic o didaktice. Moje vize výuky vyrůstala z toho, co jsem zažil sám na vlastní kůži jako objekt výuky na základní a střední škole. Domníval jsem se proto, že hlavní je osvojení přehledu o dějinách literatury a znalost jmen spisovatelů a jejich děl, pěstování větných rozborů a určování tu druhů vedlejších vět, tu větných členů, tu gramatických kategorií různých tvarů. Myslel jsem si, že to já mám svým žákům znalosti předat – vždyť tak jsem to zažil a třeba na gymnáziu nebylo nic jiného. Dnes si uvědomuju nejen to, že mé přesvědčení bylo mylné, ale taky jak pošetilé bylo myslet si, že prostá zkušenost ze školních let postačuje k tomu, aby byl člověk dobrým učitelem… 

Ve 3. ročníku se mi pak dostal do rukou krátký spis Francesca Tonucciho Vyučovat nebo naučit? a ten dost zásadně změnil můj pohled na to, co dělám. Tonucci jako alternativu k transmisivnímu přístupu k výuce nabídl přístup konstruktivistický. Takže to nemusím být já, kdo žákům všechno hotově sdělí? Mohou, či dokonce mají to být oni, kdo si na věci přichází, kdo konstruuje svoje poznání? A já jsem ten, kdo pomocí vhodných příkladů vytváří vyučovací a učební prostředí a umožňuje jim příležitosti k aktivitě a učení? Tonucci kritizoval tradiční školní výuku za její uzavřenost, odtrženost od reality a přílišné lpění na memorování. Prosazoval její propojení s okolním světem a aktivní práci žáků a volal po hluboké reformě školství. Z dnešní perspektivy vidím, že práce zmíněného italského prvostupňového učitele zásadně převrátila skoro všechno, co jsem si do té doby o učitelské práci myslel. 

Když jsem později začal objevovat svět didaktiky češtiny i angličtiny, zjistil jsem, že by výuka těchto jazyků k sobě měla mít mnohem blíže. Jenže taky že převažující praxe výuky češtiny v našich školách vykazuje řadu formalismů – a dokonce se to v literatuře dlouhodobě konstatuje! Také proto jsem se rozhodl později studovat dál a vstoupit ještě do jiné sféry, než kterou jsem si původně vybral – totiž do sféry vzdělávání budoucích učitelů.  

Při práci se studenty-budoucími učiteli mnohdy vidím sebe na začátku. Stále totiž většina z nich k nám na fakultu přichází s představou výuky, jakou jsem měl já před Tonuccim. A jsem rád, že se nám na katedře – především s kolegou Valou, který se studenty objevuje jiné cesty v literární výchově – daří kdyby jen část studentstva rozpřemýšlet směrem, který otevírá školu světu a vytváří z předmětu český jazyk a literatura předmět živý, zajímavý, užitečný a potřebný. Ne pro složení přijímaček nebo maturity, ale pro lepší čtení, psaní, naslouchání a mluvení. Pro uvědomování si síly slova a jeho významu při utváření mezilidských vztahů a společenské atmosféry. A to je v době, kdy slova ztrácejí své významy a jsou čím dál více používána jako zbraň, prostředek násilí, nenávisti, manipulace, propagandy, rozdělování a dehonestace, nanejvýš nutné. Pro nás všechny. 

Nominace na cenu Magister optimus je pro mne důkazem, že se tato mise daří. Moc si této příležitosti vážím. 

Dokáže i složitá témata podávat srozumitelně, podněcuje diskusi a vytváří respektující prostředí pro učení.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Rády bychom nominovaly pana docenta Štěpáníka, protože jej považujeme za mimořádného pedagoga a odborníka ve svém oboru. Jeho znalosti jsou obdivuhodně široké a hluboké, zároveň však dokáže i složitá témata podávat poutavě, srozumitelně a často i velmi zábavnou formou. Do výuky vždy přinášel inspirativní a podnětná témata, která nás vedla k přemýšlení a aktivní práci.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Konkrétním příkladem z jeho výuky je způsob komunikace se studenty. Pan docent Štěpáník vytváří ve výuce respektující a bezpečné prostředí, ve kterém se studenti nebojí vyjadřovat své názory a zapojovat se do diskuse. Na odpovědi studentů reaguje s respektem, často je oceňuje a děkuje za ně, čímž podporuje aktivitu a motivaci celé skupiny.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Pan docent Štěpáník nám předal především nový pohled na výuku českého jazyka a literatury. Ukázal nám komunikační přístup k výuce, ve kterém žáci nejsou pouze pasivními příjemci informací, ale aktivně přemýšlejí, objevují souvislosti a pracují s jazykem v konkrétních situacích. Díky jeho výuce jsme pochopili důležitost propojení jednotlivých složek českého jazyka – literatury, slohu i mluvnice – které spolu přirozeně souvisejí a vzájemně se doplňují.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Kromě své odbornosti a pedagogických kvalit je pan docent Štěpáník také člověkem, který dokáže studenty pro obor skutečně nadchnout. Je z něj cítit opravdový zájem o výuku i studenty samotné. Velmi si ceníme také toho, že studenty vede k samostatnosti, kritickému myšlení a hledání vlastních cest, nikoli pouze k mechanickému memorování informací. Domníváme se, že pan docent představuje pedagoga, který dokáže spojit vysokou odbornost, moderní přístup k výuce i lidskost a respektující komunikaci. Právě tato kombinace z něj činí výjimečného kandidáta.