Veronika Růžičková | Ukazuje, jak může být výuka tyflopedie živá, tvořivá a propojená s praxí

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění – děkan Pedagogické fakulty UP Vojtech Regec letos již podruhé vyhlašuje cenu Magister optimus pro nejlepší učitele a učitelky fakulty. Nominace vzešly ze strany studentů, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou představeni 19. června 2025 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jednou z nominovaných je i Veronika Růžičková. Přečtěte si více o tom, jak přistupuje k výuce a co považuje za nejdůležitější ve své práci!

Kdo je Mgr. Bc. Veronika Růžičková, Ph.D. 

Veronika Růžičková je speciální pedagožka a tyflopedka s dlouholetou praxí v oblasti podpory osob se zrakovým postižením. Působí jako odborná asistentka na Ústavu speciálněpedagogických studií PdF UP v Olomouci, zraková terapeutka v oftalmologické ambulanci, instruktor prostorové orientace a speciální pedagog v SPC pro zrakově postižené. Ve své práci se zaměřuje na rozvoj prostorové orientace a samostatnosti osob se zrakovým postižením prostřednictvím moderních technologií, 3D modelů a audio-taktilních pomůcek. Je hlavní řešitelkou i spoluřešitelkou řady výzkumných a aplikačních projektů (např. TAČR, FRVŠ, IGA), autorkou a spoluautorkou odborných publikací a článků z oblasti speciální pedagogiky se zaměřením na osoby s těžkým zrakovým postižením.

Vlastní pedagogická reflexe

Být pedagogem na vysoké škole pro mě není jen profesí, ale nedílnou součástí života. Výuka pro mě znamená víc než pouhé předávání informací – je to sdílení zkušeností, společné hledání souvislostí a objevování nových pohledů. Věřím, že pedagog dneška už dávno není a nemůže být jen tím, kdo „učí“. Je především partnerem – někým, kdo vytváří prostor pro dialog, podporuje zvídavost, a zároveň se sám stále učí. Velmi si vážím toho, když mohu od svých studentek a studentů získávat nové impulzy a vidět svět jejich očima. Tato vzájemnost a respekt jsou pro mě klíčové.

Ve výuce ráda pracuji s reálnými příklady z praxe. Nejvíce mě těší, když studenti sami hledají cesty, jak podpořit rozvoj osob s těžkým zrakovým postižením – ať už navrhují nové aktivity, úpravy prostředí nebo pomůcky. Tedy vlastně každé setkání na výuce, kde studenti i studentky mluví, diskutují, komentují, či reagují je pro mě inspirativní, poučné a posouvá mě dále. A to ať se jedná o studující prezenčního, či kombinovaného studia. Práce s každou skupinou je jiná a pro mě pestrá a motivační. Práce s kazuistikami a příklady, či otázkami, které studující sami přinesou či otevřou, poté pro nás všechny otevírá prostor k hlubší reflexi a zároveň ukazuje, jak může být praxe různorodá. Společně pak hledáme a někdy i nacházíme, jak využít teoretické poznatky v konkrétních situacích – a často si přitom vzájemně obohacujeme pohled na věc. Tyto okamžiky propojení výuky a reality považuji za nejcennější.

Na mé pedagogické praxi jsou tedy logicky nejdůležitější studenti a studentky, kteří mě inspirují často víc, než si sami myslí. Někteří přijdou s čerstvým pohledem, který mě přinutí zpochybnit vlastní zaběhnuté postupy, jiní zase přinesou energii a nadšení, které je nakažlivé. Mám radost, když v hodinách vznikají diskuze, které pokračují i po skončení semináře – a někdy vedou až ke společným nápadům nebo malým výzkumům. Není neobvyklé, že právě díky studentům jsem se sama pustila do témat, kterých bych si jinak možná nevšimla. Inspirace je obousměrná – a to je na téhle práci krásné.

Zlomový moment mé pedagogické dráhy přišel někdy v polovině mého studia speciální pedagogik, kdy jsem se kvůli limitu 15 míst nevešla do skupiny zaměřené na osoby se sluchovým postižením – a zvolila jsem „náhradu“ - tyflopedii. Tehdy jsem netušila, že právě tahle náhoda ovlivní tak pozitivně celý můj profesní směr. Díky touze po dalším rozšíření kvalifikace jsem po ukončení studia začala navštěvovat kurz instruktora prostorové orientace, poté kurz zrakové terapie a tím se mi rozšířila možnost získávat zkušenosti i mimo školství – do oblasti zdravotnictví a sociálních služeb. A právě to se snažím předávat studentům – propojit teorii, praxi a realitu více oblastí.

Velmi mě potěšila letošní nominace na cenu Magister optimus. Vnímám ji jako velmi milé a povzbudivé gesto – a také jako velikou motivaci k další práci. Snažím se výuku neustále rozvíjet, přizpůsobovat současné praxi a nabízet studentům reálné přesahy do života. Pomohly mi v tom i projekty, na kterých jsem mohla spolupracovat s kolegy z různých oborů – například vývoj 3D audio-taktilních pomůcek v rámci výzkumů TAČR (děkuji za naši spolupráci náš úžasný „Dreamteame“). Zpětně ale vím, že zásadní roli v mém profesním směřování hráli mí učitelé, kolegové a přátelé, které jsem měla to štěstí potkat, kteří mě provázeli či provázejí a kteří společně s mou rodinou tvoří mou soukromou „bezpečnou bublinu“. Díky nim je pro mě práce na poli speciální pedagogiky nejen odbornou výzvou, ale i srdcovou záležitostí.

Jedním inspirativním příkladem z výuky paní doktorky je její schopnost přenášet zkušenosti z praxe do výuky tak, že i složitá témata dokáže studentům srozumitelně, lidsky a poutavě vysvětlit.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Na paní doktorce si nejvíce ceníme jejího přátelského přístupu, schopnosti hledat řešení i v náročných situacích a odhodlání zvládnout vše. Snad i to, co se zdá být nemožné.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Jedním inspirativním příkladem z výuky paní doktorky je její schopnost přenášet zkušenosti z praxe do výuky tak, že i složitá témata dokáže studentům srozumitelně, lidsky a poutavě vysvětlit. Svým nasazením, podporujícím přístupem a opravdovým zájmem motivuje studenty k hlubšímu porozumění i aktivnímu zapojení.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Paní doktorka nám předala nejen odborné znalosti, ale především víru ve vlastní schopnosti, důležitost lidského přístupu a odvahu hledat řešení i tam, kde se zdánlivě žádná nenabízí. Ukázala nám, že profesionalita může jít ruku v ruce s empatií, a to je pro naši budoucí profesi neocenitelná inspirace.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Paní doktorka je výjimečná osobnost, která svou energií, lidskostí a hlubokou odborností ovlivňuje nejen výuku, ale i atmosféru celého studijního prostředí. Je pro nás vzorem, jak být odborníkem, který nezapomíná na člověka – a právě takovými pedagogy si přejeme být.