Zdeňka Kozáková | S empatií a respektem propojuje výuku s autentickými zkušenostmi z praxe a inspiruje studenty k odbornému i lidskému růstu

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění. Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vojtech Regec i letos uděluje cenu Magister optimus 2026, která oceňuje nejlepší učitele a učitelky fakulty. O nominacích rozhodli studentky a studenti PdF UP, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou vyhlášeni 18. června 2026 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jednou z nominovaných je i Zdeňka Kozáková. Přečtěte si, jak přemýšlí o vzdělávání, co ji na práci se studenty nejvíce baví a co považuje za klíčové pro dobrou výuku!

Kdo je doc. Mgr. Zdeňka Kozáková, Ph.D.

Zdeňka Kozáková je docentkou a zástupkyní ředitele na Ústavu speciálněpedagogických studií Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, koordinátorkou Asociace studentů speciální pedagogiky a koordinátorkou skupiny sebeobhájců. Spolupracuje s celou řadou praktických pracovišť. Praxi má i v sociálních službách pro osoby se zdravotním postižením a v konzultační, poradenské a terapeutické oblasti (absolventka výcviku v kognitivně behaviorální psychoterapii). Je lektorkou četných kurzů pro pracovníky v sociálních službách, pro odbornou veřejnost i pro osoby s mentálním postižením a jejich rodiče. Svou odbornou a vědeckovýzkumnou činnost zaměřuje zejména na oblast psychopedie a speciálněpedagogické andragogiky a gerontagogiky. Věnuje se především moderním přístupům a možnostem podpory samostatnosti a zvyšování kvality života osob s postižením. V roce 2022 získala ocenění Společnosti pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice za dlouholetou přínosnou práci ve prospěch lidí s mentálním postižením. Je autorkou a spoluautorkou mnoha odborných publikací, článků a učebních textů.

Co je pro Vás ve výuce nejdůležitější?

Ve výuce jsou pro mě nejdůležitější studenti. Jsou to oni, kdo dává naší práci smysl. Záleží mi na tom, aby byla výuka pro studenty motivující, podporovala jejich profesní i osobnostní rozvoj a zároveň odpovídala jejich potřebám. Výuku se snažím průběžně obohacovat a rozvíjet tak, aby zohledňovala požadavky současné praxe a aktuální posuny ve vědě. Velmi podnětné pro mě je, když mohu být v pravidelném kontaktu s praxí, nebo když se například ozývají absolventi a chtějí prokonzultovat řešení konkrétních situací. Díky tomu mohu sledovat, která témata jsou v praxi aktuální a významná, a následně je více zařazovat do výuky. Mým záměrem je, aby výuka nebyla něčím statickým, ale aby se neustále vyvíjela v dialogu se studenty i s praxí a reflektovala nejnovější poznatky v oboru. 

Výuku vnímám jako poslání. Vždy jsem si přála učit – už od dětství jsem si hrávala na školu. Na pedagogické práci mě naplňuje její tvořivost, pestrost, různorodost a vědomí, že má skutečný smysl. Přináší mi také příležitost pracovat s inspirativními a motivovanými lidmi, kterými moji studenti i kolegové bezesporu jsou. 

Inspirují Vás nějakým způsobem Vaše studentky a studenti?

Ano, velmi. Každý kontakt se studenty je pro mě inspirující. Motivují mě k neustálému růstu, sebevzdělávání a práci na sobě. Povzbuzuje mě, když mohu sledovat jejich posuny a zároveň vnímat, že je výuka baví a skutečně zajímá. Když vidím, že se řešeným tématům věnují i mimo výuku. Že si nesplní jen své studijní povinnosti a požadavky k zápočtu nebo ke zkoušce, ale že si dohledávají další informace o oblastech, o kterých v rámci výuky hovoříme a pak o nich můžeme diskutovat. Velmi mě těší, když se různě doptávají a přicházejí s novými tvůrčími podněty a nápady. Nebo když si vzájemně pošleme a doporučíme odkazy na zajímavé výzkumy, rozhovory nebo dokumentární pořady z praxe. Je pro mě velmi motivující a inspirující vidět jejich touhu stát se skutečnými odborníky, kteří chtějí svoji práci dělat co nejlépe a jsou ochotni se dále vzdělávat a hledat co nejvhodnější přístupy pro rozvoj jejich žáků. V tomto směru jsou pro mě velmi inspirující například studenti Speciální pedagogiky se zaměřením na pedagogické asistentství nebo účastníci celoživotního vzdělávání a také studenti Učitelství pro 1. a 2. stupeň základních škol a speciální pedagogika. A samozřejmě mnozí další. Ve své zapálenosti jsou také velmi inspirující studenti aktivní v rámci Asociace studentů speciální pedagogiky. Velmi si vážím jejich nasazení, kreativity a ochoty věnovat množství času a energie organizaci přednášek, seminářů, workshopů, dobročinných akcí a dalších aktivit nad rámec studia. Velmi obdivuji, když je vidím, jak pečou cukroví, připravují nejrůznější pochutiny a vytváří krásné výrobky, aby je pak mohli prodávat na jarmarcích a výtěžek poté věnovat osobám s postižením nebo neziskovým organizacím. Je pro mě velice motivující být v úzkém kontaktu s tak zapálenými lidmi. 

Také mě velmi motivuje, když se studenti vrací i po ukončení studia. Když například přijdou po promoci i s celou svojí rodinou představit babičku, která pravidelně v pozadí přihlížela online konzultacím. Nebo když přijdou představit své rodiče nebo svého sourozence s postižením, o kterém psali kvalifikační práci... Velmi mě také těší, když se studenti ozývají i po letech. Když například „jen tak“ napíšou, že plánují cestu do Olomouce a jestli by vás mohli na chvíli přijít pozdravit. Anebo když se znenadání ve dveřích objeví skupina absolventů, kteří mají po několika letech setkání a přišli se podívat, jak se vám daří. Nebo absolventi, kteří si i po patnácti letech pokaždé vzpomenou vám napsat přání, když máte svátek, nebo když jsou Vánoce či Velikonoce. A mnohé další krásné momenty, které dokážou inspirovat a motivovat. 

Pedagogická práce s sebou přináší mnoho nezapomenutelných okamžiků. Jedním z nich je pro mě i nominace na cenu Magister optimus. Velmi si vážím toho, že studenti byli ochotni si v období závěru semestru, kdy mívají nejvíce povinností, najít čas a zrealizovat tak milé a povzbudivé gesto, které mi udělalo velkou radost a je pro mě velmi motivující.  

Vzpomenete si na nějakou situaci nebo moment, které Vás ve Vaší pedagogické kariéře motivovaly nebo formovaly?

Je mnoho momentů, zkušeností a zejména osobností, které mě v pedagogické praxi výrazně ovlivnily, motivovaly a formovaly. Pokud nebudu hovořit o rodině, pak je to především pracoviště Ústavu speciálněpedagogických studií a skvělý kolektiv, ve kterém se mohu rozvíjet a který mě neustále inspiruje. Velké štěstí jsem měla také na učitele, se kterými jsem se během života setkala a kteří mi byli inspirací a vzorem. Velmi pozitivně mě ovlivnila VOŠs Caritas v Olomouci, která v mém celkovém směřování sehrála významnou roli. Utvářelo mě také množství kurzů a dalšího vzdělávání. 

Stále více mě ovlivňují, motivují a formují také momenty, při nichž si uvědomuji přesah pedagogické práce. Zejména když se zamýšlím nad tím, jak se můžeme stávat součástí životních příběhů studentů a poté i nepřímo životních příběhů jejich budoucích žáků. Studenti mi často sdělují, že to nejsou jen vědomosti, co si ze studia odnáší. Svěřují se s tím, jak velmi jim studium změnilo život a ovlivnilo jejich směřování. Že jim například pomohlo překlenout náročnou životní etapu, naučilo je nahlížet na situace jinak, pomohlo jim začít si více věřit nebo získat odvahu udělat nějaký důležitý krok apod. Vždy ve mně vzbuzuje velkou pokoru a bázeň, když mohu vnímat, jak hluboký, široký a dlouhodobý dopad může naše práce mít. Na začátku své profesní dráhy jsem si to tolik neuvědomovala. Těšilo mě, že studenty výuka baví a je pro ně zajímavá a přínosná, ale její dlouhodobý přesah jsem začala postupně vnímat až právě díky studentům. Do té doby jsem se nezamýšlela nad tím, že by i jediná věta, vyslovená ve správný okamžik, mohla ovlivnit další životní směřování studenta. 

Popište nějaký svůj projekt, výstup nebo inovaci, ze kterých máte radost.

Velmi ráda propojuji výuku s praxí. Nejen prostřednictvím konkrétních příkladů z praxe či práce s případovými studiemi a s dotazy, se kterými studenti přicházejí, ale také prostřednictvím návštěv zajímavých pracovišť nebo zkušeností, kdy „praxe přichází přímo do výuky“. Za velmi přínosné považuji například to, když mohou být součástí seminářů a cvičení přímo lidé s postižením. Když si studenti mohou například vyzkoušet vést program pro skupinu osob s mentálním postižením, nebo slyšet životní zkušenosti od samotných lidí s postižením a poznávat tak jejich každodenní život. Mám také velmi ráda, když se v rámci výuky setkávají lidé s různými typy postižení. Vzpomínám například na cvičení, během něhož si studenti společně s lidmi s mentálním postižením mohli pod vedením ženy se zrakovým postižením vyzkoušet péči o dítě. Mohli si zakusit, jaké to je přebalit dítě s klapkami na očích, nebo si připravit a sníst špagety s kečupem bez zrakové kontroly. Jindy si pod vedením člověka s tělesným postižením mohli společně s lidmi s mentálním postižením vyzkoušet, jaké to je psát ústy nebo si připravit jídlo bez pomoci rukou. Přínosné bylo i to, když jsme si jen tak společně po výuce zašli do kavárny, kde se mohli studenti poznávat s lidmi s postižením i neformálně mimo prostředí učeben. Zajímavou zkušeností také je, když nás sami lidé s postižením pozvou do zařízení, ve kterém pracují nebo bydlí a sami nás zařízením provedou. Vypravili jsme se tak například vlakem na chráněné pracoviště a do tréninkové kavárny, kde nás provázeli lidé s mentálním postižením. Tím, že to bylo v jiných městech, si studenti mohli vyzkoušet i cestování veřejnou dopravou s lidmi s mentálním postižením užívajícími vozík. Velmi inspirativní byla také zkušenost, kdy nás do výuky, jejíž součástí byli i lidé s mentálním postižením, přišli navštívit erasmovští studenti Univerzity Palackého. Zahraniční studenti vždy představili svoji zemi, univerzitu a své studijní zaměření, lidé s mentálním postižením představili Českou republiku a místa, kde pracují a žijí a také připravili ochutnávku typicky českých jídel. Studenti si tak mohli vyzkoušet, jak lidé s mentálním postižením zvládnou komunikaci s cizojazyčně hovořícími lidmi a jak se dokážou zapojit do přípravy programu i občerstvení. Byla to velmi obohacující zkušenost, kterou si pochvalovali i zahraniční studenti.  

Pedagogická práce je velmi kreativní – a stejně tak i naši studenti. A když se to vzájemně propojí, tak z toho vznikají nezapomenutelné okamžiky a zážitky. Často potom chtějí všechny strany v těchto zkušenostech pokračovat i mimo výuku. A tak jsme dříve hojně pořádali i nejrůznější akce a pobyty pro osoby s mentálním postižením, a to nejen v České republice, ale i v zahraničí. Což byla pro studenty další zajímavá zkušenost vydat se se skupinou osob s mentálním postižením do zahraničí, cestovat společně autobusem, vlakem, letadlem či lodí. Výuka speciální pedagogiky dokáže být nesmírně kreativní, pestrá a plná jedinečných prožitků a zkušeností.

Oceňujeme její férový přístup, schopnost naslouchat a respektovat názory všech studentů.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Paní docentka má rovnocenný přístup ke všem studentům, umí lidem naslouchat a rozumí jim.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Vždy si vyslechne názor všech studentů, dokáže zapojit celý kolektiv do aktivity.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Předala mi schopnost motivovat druhé, ukázala, jak důležité je přizpůsobovat přístup různorodým skupinám a hledat cesty, které umožní společný rozvoj a spolupráci všech zúčastněných.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Paní docentka Kozáková je k nám vždy férová a umí zodpovědět naše dotazy. Přistupuje k nám s pravdou a neutrálním postojem.