Milan Klement | Odborník na informační technologie, který propojuje teorii s praxí a vytváří inspirativní prostředí pro profesní růst studentů

Kvalitní a inspirativní výuka si zaslouží ocenění. Děkan Pedagogické fakulty Univerzity Palackého Vojtech Regec i letos uděluje cenu Magister optimus 2026, která oceňuje nejlepší učitele a učitelky fakulty. O nominacích rozhodli studentky a studenti PdF UP, do hlasování se ale může zapojit i široká veřejnost. Vítězové budou vyhlášeni 18. června 2026 na Zahradní slavnosti PdF UP v Uměleckém centru UP. Jedním z nominovaných je i Milan Klement. Přečtěte si více o tom, jak přistupuje k výuce a co považuje za nejdůležitější ve své práci!

Kdo je prof. PhDr. Milan Klement, Ph.D.

Milan Klement je člověk, který si z Pedagogické fakulty UP odnesl diplom – a pak se z nějakého záhadného důvodu rozhodl zůstat. Od roku 1999 zde působí jako pedagog a výzkumník, jeho profesní cesta vedla přes pozice asistenta, docenta až k profesuře v oboru Informační a komunikační technologie ve vzdělávání. Věnuje se integraci ICT do výuky, síťovým technologiím, e-learningu a virtualizaci – tedy věcem, u kterých většina lidí přestane poslouchat po druhém slovu, ale jeho studenti naopak začnou dávat pozor. Je autorem řady monografií a článků v databázích Web of Science a Scopus. Jako vedoucí Centra informačních a vzdělávacích technologií PdF pečuje o veškeré počítačové systémy fakulty a garantuje elektronické formy vzdělávání. Jeho životní motto? „Když můžu, tak pomůžu. A když nemůžu, pomůžu taky.“

Co je pro Vás ve výuce nejdůležitější?

Když jsem v roce 1999 poprvé vstoupil do učebny jako vyučující, měl jsem jednu představu o tom, jak výuka funguje. Realita mě poučila během prvních pěti minut. Od té doby je pro mě nejdůležitější jedno jediné: aby se studenti nebáli. Nebáli se zeptat, nebáli se udělat chybu, nebáli se přiznat, že něčemu nerozumějí. Síťové technologie, které jsou mou hlavní parketou, mohou působit jako nepřístupná džungle protokolů a konfiguračních příkazů. Mým úkolem je z té džungle udělat přívětivou zahradu, kde každý najde svou cestu. Snažím se k tomu využívat individuální přístup, protože každý student přichází s jinou úrovní znalostí a jiným tempem – a to je naprosto v pořádku.

Představte alespoň jeden konkrétní příklad ze své výuky, který by mohl inspirovat ostatní.

Před několika lety jsem začal studenty zapojovat do reálných projektů správy síťové infrastruktury fakulty. Místo toho, aby se učili pouze z učebnic, dostali příležitost pracovat s živou sítí – diagnostikovat problémy, navrhovat řešení a implementovat změny. Někteří z nich se zpočátku báli, že něco „rozbijí“. Říkám jim vždy totéž: „To nejhorší, co se může stát, je, že se síť na chvíli položí. A pak ji spolu zase zvedneme.“ Tento přístup vedl k tomu, že společně s týmem studentů vznikl Model integrace síťové virtualizace do vzdělávání, ověřený v reálných podmínkách. Studenti nebyli jen účastníci výzkumu – byli plnoprávnými partnery, a jejich náměty často vedly k nejlepším řešením.

Inspirují Vás nějakým způsobem Vaše studentky a studenti?

Řeknu to upřímně: v oblasti technologií se od studentů často naučím víc než oni ode mě. Přicházejí s čerstvými pohledy, zkoušejí věci, které by mě nenapadly, a nebáli se zpochybnit zajeté postupy. Jejich zvědavost není zakázaná, a pokud mi někdo položí otázku, na kterou neznám odpověď, nepovažuji to za problém, ale za příležitost. Někteří moji bývalí studenti se dnes stali kolegy a přáteli – a to je pro mě ta největší odměna, jakou může učitel dostat.

Vzpomenete si na nějakou situaci nebo moment, které Vás ve Vaší pedagogické kariéře motivovaly nebo formovaly?

Každý učitel má svůj zlomový moment. Ten můj přišel, paradoxně, během mojí habilitační přednášky. V publiku seděli moji bývalí učitelé – tehdy už kolegové – a já si uvědomil, že to, co dělám, je vlastně pokračování toho, co oni začali. Můj školitel to tehdy glosoval slovy: „Už jako doktorand byl takový zvláštní – když jsem mu něco připomínkoval, odešel značně rozladěn. Ale po týdnu se vrátil s výsledkem tak skvělým, že jsem to ani sám nečekal.“ Tenhle komentář beru jako kompliment dodnes – a snažím se, aby se moji studenti cítili stejně svobodně ve vyjádření nesouhlasu.

Popište nějaký svůj projekt, výstup nebo inovaci, ze kterých máte radost.

Kromě již zmíněného modelu síťové virtualizace mě těší především to, že se nám na fakultě daří budovat prostředí, kde technologie skutečně slouží vzdělávání, a ne naopak. Spravuji fakultní sítě, koordinuji e-learningové systémy, metodicky veškerý STAG – a u toho všeho se snažím, aby každý, kdo přijde s problémem, odešel s řešením. Anebo alespoň s pocitem, že není sám. Jak říkám studentům: „Není nutné se bát síťových technologií ani zeptat se na cokoliv. Nejhorší otázka je ta, která nebyla položena.“ 

Když se mě studenti ptají, proč jsem zůstal na fakultě tak dlouho, odpovídám: „Protože mi každý den někdo položí otázku, na kterou ještě neznám odpověď.“ A to je, myslím, ten nejlepší důvod, proč učit. 

A závěr? 

Nominace na cenu Magister Optimus pro mě znamená obrovskou radost a zároveň pokoru. Je to především zásluha mých studentů, kteří mi každý den ukazují, proč mě tato práce stále baví. Děkuji jim – nejen za nominaci, ale zejména za to, že mě neustále inspirují a motivují být lepším učitelem. A děkuji svým kolegům a mentorům, od kterých jsem se naučil to nejdůležitější: umět naslouchat. 

Oceňujeme jeho schopnost nacházet řešení i složitých problémů a motivovat nás k dalšímu rozvoji.

Uveďte, co na kandidátovi nebo kandidátce nejvíce oceňujete:

Pana profesora obdivuji za to, jakým způsobem dokáže vyřešit i zdánlivě neřešitelné problémy a jak kvalitě se mi i přes svou agendu během mého doktorského studia věnuje.

Uveďte alespoň jeden konkrétní příklad z výuky nominovaného učitele/učitelky, který by mohl inspirovat ostatní:

Příkladů mám více, ale uvedu asi ten nejčerstvější. Pan profesor mi svěřil v rámci DSP cvičení a seminář. Úspěšně jsem výukou prošel, ale bylo to právě i díky podpoře. S výukou jsem zkušenost měl, ale na univerzitě to pro mě bylo trochu jiné. Mou výuku jsme rozebírali na pravidelné bázi a pomohlo mi to se zlepšovat aktivně během semestru.

Napište, co Vám nominovaný pedagog/pedagožka předal/a pro život nebo pro budoucí povolání:

Jednoznačně si od spolupráce s panem profesorem odnáším větší nadhled a pěkný vztah k vědě a vyučování.

Doplňte cokoliv dalšího, co může podpořit Vaši nominaci:

Těším se na další spolupráci.